Deštivý zářijový víkend si bude mnoho z nás velmi dobře pamatovat. Náš dětský domov ve Zlíně stojí na kopci zůstali jsem v suchu. Měli jsme štěstí, ale mnoho lidi z Opavska a Jesenicka takové štěstí nemělo. Voda jim vzala více než jen kytky před domem. Není nám to jedno a tak jsme nabalili auto čistícími prostředky, smetáky a lopatami a jeli jsme pomoc.
To, co jsme viděli na vlastní oči, bylo mnohem silnější než fotky a videa v televizi.. Sílu a množství vody, která se prohnala údolím řeky Opavy si ale i tak, těžko dokážeme představit. Jeli jsme opatrně - cesta byla roztrhaná vodou, chodníky na mnoha místech chyběly úplně - do centra pro dobrovolníky v Branticích. Obec, o které se tak moc v mediích nemluví, ale pomoc potřebuje stejně jako ty ostatní. V centru jsme nahlásili kolik nás je - pět dětí a jeden dospělý, jméno naší skupiny - DD Zlín a telefonní kontakt. Slečna nám z dlouhého seznamu postižených rodin vybrala jednu, kam nás s lopatami, smetáky a pytlem na odpad, poslala. Ve většině části obce ještě nefunguje elektřina, a tak posílat s námi potřebný vysoušeč, kterých je ale nedostatek, bylo ještě zbytečné. Pomalu jsme projížděli další částí zdevastované obce. Děti to komentovaly, že je to krajina, jak po tornádu a tsunami zároveň.
Na daném čísle popisném jsme se potkali s mladou paní, která odklízela před domem nekonečné množství naplaveného odpadu. V rukavicích a gumákách jsem se s ní dali do práce. Ráno u ní byl bagr a odvezl ze zahrady asi čtyři tatrovky naplavenin a zničeného vybavení domu. I tak tam bylo pořád co sbírat. Vybírali jsme z bahna sklo, dřevo, plasty, lahve, ale i drobnou elektroniku a dětské pleny. Kluci na zahradě odklízeli hromady slámy a bahna, co tam spláchla voda ze sousedního statku. Řeku mají asi třista metrů za domem ale i tak, měli v domě metr a půl vody. Stará paní nestihla utéci a strávila tři dny na půdě. Některé krávy a koně z vedlejší pastviny ani nestihli zachránit a voda je odnesla stovky metrů na další most.. Všude bylo cítit hnijící bahno, měli jsme ten den ale štěstí, že foukalo a pach nebyl tak silný. Když už naše síly u této rodiny nestačily, neboť bylo potřeba silných mužských rukou, rozloučili jsme se a nechali se dobrovolnickým centrem poslat na další adresu.
Nikdo nebyl doma, ale i tak jsme viděli zpustošenou zahradu a čerstvě opravený dům zničený vodou. Sousedi na tom byli podobně a tak jsme zůstali pracovat u nich. V domečku už měli vše vyklizené ven, ale vysoušet nemohli - není čím a stejně už deset dní nejde proud. Zůstali jsme tedy na zahradě a odklízeli do pytlů nekonečné množství naplavenin. Kluci dostali za úkol vyklidit dřevník, neboť větší část dřeva zničená bahnem a vodou, na topení letos určitě nebude. Manželé, rodiče tří dospívajících dětí, obouchávali vevnitř omítky. Je jim už teď jasné, že v tomto domečku letošní zimu strávit nemohou. Naštěstí mají rodinu v Krnově, kde mohou dočasně být. Holky jim pomohly umýt zdevastovanou koupelnu a kluci naskládali pod střechu použitelné dřevo. Na rozbitou ulici jsme vyvezli přes desítku pytlů naplavenin. S postupujícím časem, naše pracovní síly ubývaly. Nebylo to ale nic, proti tomu, s čím se musí poprat tito lidé. Velmi nelehko se nám odjíždělo a všichni jsme měli v hlavě jediné - kdy se sem zase dostaneme pomoci? Zima se blíží a síly ubývají. A nám je po našem výletě jasné, že pomoc bude potřeba i za měsíc..
|