Dolňácká dovolená – Jeseníky
20.8.2022
Dolňácká dovolená – Jeseníky, 20.8. – 27.8.2022
A jelikož jsme byli asi moc hodní, mohli jsme jet koncem prázdnin ještě na jednu společnou dovolenou. Naší zvolenou destinací se staly Jeseníky, jednu tetu nahradil strejda. Jinak složení dětí bylo neměnné. Objevili jsme krásnou a prostornou chatu v Přemyslově, u Loučné nad Desnou. Hned na první pohled se nám všem zalíbila. A k tomu ještě velmi mílí a vstřícní majitelé, to fakt nemělo chybu. První den po příjezdu nám sice začalo pršet, ale to nás nemohlo vůbec odradit. Věnovali jsme se společenským hrám. I když pršelo ještě druhý den, nás to nevyvedlo z míry a vydali jsme se do Jeseníku. Naše Lili tam strávila asi před měsícem dovolenou s hostitelskou rodinou, tak se nám stala průvodkyní. Prošli jsme si zejména tu lázeňskou část. Třetí den se již začalo počasí lehce umoudřovat, tak jsme se vydali na procházku do Koutů nad Desnou. Tam jsme nasedli do vláčku. Ten nám ušetřil naše nohy a odvezl nás dvě zastávky do Loučné nad Desnou. Prošli jsme Rybářskou baštu Kociánov, kde se děti vyřádily na trampolínách. Pak následovala cesta kolem zámku do krásné zámecké zahrady. No a pěší cesta domů do naší krásné chaty. V úterý se stal naším cílem Praděd. Cesta vedla podél Bílé Opavy, kolem několika vodopádů, žebříků a můstků. Byla sice trochu namáhavější, ale o to kouzelnější. Ta síla a čistota přírody je fascinující. Jelikož byl Praděd úplně zahalen mlhou, zvolili jsme jinou strategii. Od chaty Barborka jsme se vrátili zpět do Karlovy Studánky. Tam jsme se prošli, dali si lázeňské oplatky. Jeli jsme se podívat i na Malou Morávku. Pak již následovala cesta domů, kde jsme se připravili na trochu opožděnou oslavu narozenin Míši. Ve středu nastal den „D“. To znamená, ušlápnout co nejvíce kilometrů. Cílem se staly Dlouhé Stráně. No a my jsme byli všichni tak úplně nejlepší, že jsme to dali, byť si někteří i lehce zpočátku zaprotestovali. Horní nádrž přečerpávací elektrárny byla zahalena mlhou, ale i tak jsme měli radost z dosaženého cíle. No a stejná cesta nás čekala i dolů. Odměnou byla v Koutech nad Desnou ta největší zmrzlina a k tomu i velká kofča. Po tomto posilnění nás již čekalo posledních pět kilometrů domů. No ale to přece pro nás již nic neznamenalo. Čtvrtek se nesl ve znamení dalšího výstupu, a to na Šerák. Na cestu jsme vyráželi z Ramzové. Cesta nahoru byla dost náročná, ale i tu jsme všichni zvládli. Nikdy jsme na svých toulkách nevyužili lanovky, ale pouze vlastních nohou. Budiž nám to chválou. V pátek ráno jsme potom vyprovodili strejdu do Loučné na vlak. Musel se vrátit domů. No a my osiřelí, jsme vyrazili do Velkých Losin. Prohlédli jsme si krásné lázeňské město, zámek, zahradu. Pobyt jsme zakončili v cukrárně. To byla sladká tečka nakonec. Cestou domů jsme se ještě naposledy stavili v Loučné na oběd a rozloučit se s trampolínami. Pak nás již čekala jen sobota a zase to balení, uklízení a předávání chaty. A rozloučení se s majiteli, třeba se nám ještě někdy zadaří pobyt u nich si zopakovat. To by se všem líbilo. Dolňáci.