Jeli jsme první den prázdnin na tři dny do velkých Karlovic na Valašsko. Pobyt nám zaplatili sponzoři z HP Tronicu. Na hotelu Galík jsme se ubytovali a hurá ven do krásné přírody Moravskoslezských Beskyd. Kráčíme lesem, pomalu, přece se nebudeme týrat. Sem, tam se zablýskne a zahřmí, prosvítá sluníčko, je dusno. Hrajeme si u malého rybníčku, obdivujeme malé žabičky, svačíme a domlouváme se, kudy dál. Jestli pořád nahoru, nebo to už stačí. Za chvilku je ale rozhodnuto. Začíná pršet, obloha se zatahuje a my jdeme rychle dolů k hotelu. Chvilku se schováváme pod hustými smrky, po cestě se valí čím dál větší potoky kalné vody, naše trička nasakují vodou. Rozhodujeme se, že ty tři kilometry zpět půjdeme i v bouřce, protože proudy vody jsou čím dál větší. Jeden blesk střídá druhý, rány hromu burácí po kopcích Beskyd a my na nit promoklí kráčíme hroznou bouřkou dolů. Ani bychom nevěřili, kolik vody naberou naše boty, mikiny a kalhoty. Je to tak strašné, že se skoro všichni bojíme, i když to nikdo neříká nahlas. Proto se raději smějeme a čekáme, kdy bude našemu trápení konec. Toto velké sprchování bez sprcháče opravdu za chvíli končí – hotel je tady. A perlička nakonec. Před vycházkou jsme se nasprejovali repelentem proti klíšťatům, který měl vydržet na oděvu, celý týden, nebo pokud oděv nevypereme. A my jsme ho v podstatě v té bouři vyprali důkladně. Druhý den, sluníčko svítilo, jako blázen a my jsme se jeli koupat do Karlovic a málem se nám ani nechtělo věřit, že jsme včera prožívali takové drama.
|
