Když nám paní ředitelka řekla, že bychom mohli jet na relaxační pobyt, teta se toho okamžitě uchopila. První myšlenkou byly Beskydy. I když se tetě podařilo zajistit ubytování, děti však preferovaly Jeseníky. Lepší variantou pro zdolávání vrcholu hor byl pro ně prý Králický Sněžník, než Lysá hora. No, a tak bylo rozhodnuto. Prodloužený víkend bude v Jeseníkách. Našli jsme si chaloupku na Malé Moravě. Na cestu jsme se řádně vybavili proviantem, abychom přežili. No a ráno 25. jsme vyrazili na trasu. Cesta byla v pohodě, ale na místě našeho dočasného pobytu jsme opět tak trochu kufrovali. Nějak jsme se nemohli trefit do té naší chaloupky. Ale když jsme se párkrát projeli Malou Moravou tam a zpět, přece jsme ji nakonec našli. Po příjezdu jsme se ubytovali, pojedli a vydali se na průzkum okolí. Byla to hezká procházka, na které jsme potkali několik bunkrů. No, a to bylo něco pro nás. Po prožití první, strašidelné noci, kdy měla zejména teta pocit, že ji za oknem někdo pozoruje, a stále slyšela nějaké divné zvuky, jsme se probudili do druhého dne. Hned ráno nás upozornili naši sousedé, zda jsme si přečetli ceduli u křížku, představující sousoší Kalvárie, která byla umístěna před naším domečkem. A my že ne. Tak jsme to šli napravit. No a opravdu, v naší chaloupce došlo před 230 lety k vraždě dvou majetných vdov. Od té doby tam v noci straší. Tak to by asi tak nějak sedělo. Nicméně druhý den byl pro nás náročný, cílem bylo dobytí vrcholu Králického Sněžníku. Den byl nádherný, jako udělaný pro naši turistiku. I když jsme do kopce dosti funěli, odměnou za naši námahu nám byl nádherný výhled po okolí. A druhou odměnou pak velký řízek. Pohledem jsme se kochali hodně dlouho, nějak se nám ani nechtěli dolů. Nakonec jsme ale doplnili zásoby tekutin z pramene Moravy a vydali se na zpáteční cestu. Domů jsme se vrátili unaveni, ale hodně spokojeni. Jsme prostě borci. Třetí den byl již takový odlehčující, ten byl za odměnu. Čekala nás cesta na Dolní Moravu, lanovka nahoru na Stezku v oblacích. Na té to bylo super, no prostě nádhera. Také následovalo velké kochání. Velkým zážitkem byl potom strach, kdy jsme si polehali na slzu z lan. Teta se nás tam prostě rozhodla vyfotit. Ale lana to s námi vydržela, žijeme. Cestu zpátky dolů jsme měli původně absolvovat mamutí bobovou dráhou. Teta ale dostala strach, aby se náhodou nikomu z nás nic nestalo, tak jsme šli raději pěšky. Bobovou dráhu jsme ale přesto nevynechali. Byla však mnohem menší. Ale i tak to stálo za to. Darja ji stihla vybrzdit. K velké radosti ostatních účastníků. Jelikož jsme ještě měli čas, jeli jsme se podívat do Králíků a odtud do kláštera Hedeč. Tam nás čekala sladká odměna, každý si směl vybrat lázeňské oplatky, na které měl chuť. No a pak jsme již jeli na domeček. Tam si pro nás připravila velké překvapení naše paní správcová. Ta nám přivezla k večeři velkou mísu palačinek s marmeládou a tvarohem, k tomu přidala granko a šlehačku. No, a na úplný závěr to jistil kornout zmrzliny. Ta na nás ale byla hodná. Moc rádi na ni vzpomínáme. Poslední den jsme se již balili domů, uklidili domeček a předali ho. Domů jsme celkem pospíchali, protože nás tam ještě čekala oslava 10.narozenin Lilianky.
|
