I letošní prázdniny se nesou v duchu naší rodinné dovolené, po nich pak následují tábory a pobyty dětí u rodin. O místě pobytu bylo rozhodnuto již začátkem roku. Tentokrát byla cílovým místem vybrána Vysočina. Během pandemie jsme se tak trochu třásli, abychom tam vůbec jeli. Ale vše nakonec dobře dopadlo. Naše krásná chaloupka se nacházela v Rohozné, nedaleko Hlinska v Čechách. První den byl pouze příjezd do místa bodu, vybalení, odpočinek. Ono se toho také moc dělat nedalo, když pršelo. Hned druhý den to bylo již veselejší. Vydali jsme se na pěší túru do skanzenu Veselý kopec. Cestou jsme ale několikrát prošli blátem a močálem, takže hned první den vypadaly naše tenisky úžasně čistě. Cestou, ve Svobodných Hamrech, jsme narazili na nádhernou venkovskou roubenou hospůdku ze 17.století U Jonáše. Vzhlíželi jsme k ní s velkým obdivem, hlavně tedy tety. Vtom se ve dveřích ukázal pan hospodský v dobovém kostýmu, který nás srdečně vítal. Nešlo mu odolat, v tu chvíli bylo rozhodnuto, tady bude naše zastávka na oběd. I když jsme ho plánovali o něco později. A také tam i chutnalo. Poté už jsme se ale museli rozloučit a putovat dále. Naštěstí to nebylo již tak daleko. Skanzen byl také moc pěkný. No a po prohlídce následovala cesta domů.
Hned druhý den jsme si ale dali do těla trochu více. Jeli na přehradu v Seči a absolvovali turistickou trasu dlouhou 16 km, ale bylo to nejspíš ještě delší. A když jsme již někteří sotva motali nohama, po stoupání následovalo to nejkrásnější místo. Zřícenina hradu Oheb. Prohlédli jsme si zbytky mohutného opevnění, hradního paláce a obranné věže. Úchvatný byl pohled ze strmých skal na vodní plochu Sečské přehrady. Tak jsme se pokochali a pak už následovala jen adrenalinová cesta dolů. Přes hráz jsem pak došli k autu a vydali se na zpáteční cestu.
V úterý pak následoval odpočinkový, trochu strašidelný den. Prvním místem byla návštěva Pekla – Čertovina. Prohlídka se zábavným programem, nejen pro děti, ale i ty dospělé. Po celou dobu nás provázela banda čertů, hra Lucifer se žení, prohlídka pražírny kávy. No a po absolvování celé prohlídkové trasy následovala i projížďka čertobusem s velmi vtipným panem čertem. Bylo to moc príma. Další naší zastávkou byla návštěva pietního místa Ležáky, seznámení dětí s touto velkou tragédií. A aby toho nebylo málo, jen ti stateční se šli podívat v obci Rváčov, kde bydlí jeden podivný pán, který má velmi zvláštní zahradu, kde se nacházejí morbidní panenky a jiné předměty. Z toho jde až hrůza.
Ve středu byly naším cílem Slatiňany. Nejlákavější byl pro nás lanový park Podhůra. Největším frajerem byl zde Danek, náš velký hrdina. Poté jsme si vyšli na rozhlednu Bára. Chvíli jsme sledovali nádherné koníky z hřebčíně. Prohlídka zámku a zámeckého parku, v jihovýchodní části lesoparku Kočičí hrádek. No a večer jsme se dočkali opékání špekáčků.
Ve čtvrtek nám pršelo, takže dopoledne jsme strávili doma. Tak jsme si všichni krásně zalenošili. Odpoledne se již počasí umoudřilo a my jsme jeli navštívit Nasavrky. Zde nás zajímalo Keltské oppidum. Výšinné opevněné sídliště založené v 1.století př.n.l., bylo v roce 1965 prohlášeno archeologickou památkovou zónou. Oppidum je dokladem vyspělosti keltské kultury.
No a to již přišel pátek, náš den poslední. Cílem naší výpravy bylo Podlesí, návštěva pohádkové vesničky Podlesíčko. Po prohlídce a splnění všech úkolů, byly děti odměněny sladkostí. Další naší zastávkou byly Milovy, kde jsme si prohlédli rybník. A abychom příliš nezaháleli, tak jsme si udělali ještě menší procházku na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů – Devět skal. Po kamenech jsme stoupali až k závěrečné vrcholové skále s vyhlídkou. No a to již bylo všechno.
V sobotu již následovalo to nejhorší - balení, úklid, předání chaloupky a návrat do Zlína. Byl to moc krásný týden.
Všichni dolňáci.
|
