Letošní turistický sraz se konal v nezvyklém termínu, a to již 13.5. – 16.5.2018. Toto datum nás trochu překvapilo, vždy jsme jezdili až na konci června. Nu což, tak jsme to zkusili dříve. Letošním pořadatelem byl Dětský domov Senožaty. Jako místo konání vybrali rekreační zařízení v Koutech, nedaleko Ledče nad Sázavou. Pro nás nové, neprobádané místo. Když jsme dali hlavy dohromady a koumali, kdo z nás letos pojede, naše možnosti byly značně omezené. Mnoha dětem do toho zasahovala lékařská vyšetření, někteří si nemohli dovolit zameškat školu. Lili jela na školu v přírodě, Danek s Míšou odmítli. No, to byl pech. Takže jsme nakonec vybrali toto osazenstvo: Darja, Dominik, Luboš a Michal. Tuto čtveřici doplnila teta Milu. Nabalili jsme si bágly a mohli vyrazit na cestu. Ta byla v pohodě, D1 nám tentokrát nezkolabovala. Nebo jsme měli velké štěstí. Místo pobytu jsme našli celkem hravě, děti z domova ze Senožat nám cestu do střediska vyzdobily fáborky. To byl moc dobrý nápad. Na místo jsme dorazili jako první domov, tudíž jsme si mohli vybrat chatku. A že nám to dalo práce. Mezitím se postupně sjížděly ostatní domovy. A když jsme byli všichni, nastalo velké přivítání, poté následovala večeře a také grilování. Večerním programem bylo vystoupení dětí ze Senožat. Ty si pro nás připravily bohatý program, který se všem líbil. Ať to byla pohádka, několik tanečních vystoupení, nebo i soutěže. V pozdních hodinách byla potom stezka odvahy. Té jsme se ale nezúčastnili. Raději jsme šli na kutě.
Druhý den jsme po snídani vyrazili na túru. Šli jsme přes Melechov na Stvořidla na Sázavě. Tam jsme se občerstvili, posilnili zmrzlinou a šli na vláček. Ten nás dopravil do Ledče nad Sázavou. Následovala prohlídka hradu, jeho součástí bylo i muzeum hodin. A že tam bylo nádherných cenných kousků. Pak jsme se porozhlédli po Ledči, pojedli jsme a chystali se zpět do Koutů. S návratem jsme však chvíli otáleli, nějak se nám zatáhla obloha a my vyčkávali, co to udělá. Nakonec jsme vyrazili pěšky na zpáteční cestu, i když začalo pršet. Ale strejdům z Telče a Humpolce to nakonec nedalo, stopli si auto a nechali se odvézt do Koutů pro svá auta. Ti měli ale v nose. Však se také spustil liják. Strejdové nás nakonec na etapy odváželi. A že se nás vešlo do auta, by člověk ani nevěřil. Takže jsme tuto pohromu přežili. Déšť nakonec přece jen ustal. Takže se mohlo sehrát i plánované fotbalové utkání, kde hrály za domácí Senožaty proti hostům. Družstvo hostů se poskládalo z ostatních domovů. Do brány hostů se postavil „náš Ubošek“. No, a také díky jemu, se hostům podařilo domácí tým porazit. To bylo radosti. Pak následovala večeře, po ní soutěže a opékání špekáčků. K těm si někteří přikusovali koblihy. Nu, proti gustu…..A pak už byl čas na večerku. Noc byla chladná a my to v chatě pocítili, museli jsme se móc navléknout.
Třetí den si pro nás po snídani přijel autobus, kterým jsme se dopravili do Pelhřimova. Cestou jsme míjeli „Kojčiče u Pejžimova“, na které nás upozornila teta ředitelka ze Senožat. Navštívili jsme Muzeum rekordů a kuriozit, Muzeum strašidel a vyhlídkovou věž kostela sv. Bartoloměje. Někteří jsme si chtěli prohlédnout místní „krematorium“, abychom věděli, do čeho půjdeme. No to bylo ale zklamání, že v Pelhřimově krematorium nemají. Autobus nás poté odvezl na Křemešník. Tam jsme poobědvali. Následovala návštěva lanového centra, rozhledna Pípalka. Pěšky jsme se přesunuli do Proseče, kde již čekal autobus, aby nás odvezl do Senožat. Tam následovala prohlídka dětského domova a občerstvení. A že mají oproti nám velký domov. Jelikož čas pokročil, museli jsme zpět do Koutů, kde po večeři následovala diskotéka. Přijel profesionální pan diskžokej a ten to s dětmi rozjel. Dětem se pak vůbec nechtělo jít spát. Nějak se nemohly rozloučit.
Velké loučení následovalo další den ráno, po snídani a po nabalení věcí do auta. Někteří z nás navázali nová přátelství a nyní se nám těžko odjíždělo. Děkujeme Senožatům a také ostatním domovům za krásnou atmosféru během celého pobytu. No a snad se všichni za rok setkáme na dalším srazu, a to v Mikulově. Již nyní se těšíme.
Darja, Dominik, Luboš, Michal a teta Milu.
|
