Tak nám ten rok opět nějak utekl, a my, raději již od začátku roku, opět zalovili do katalogů CA, abychom si včas zajistili nějakou tu chaloupku či chatu na letní dovolenou. Co se týká lokality, volba byla letos celkem jasná. České Švýcarsko. Za prvé: je to zamilované místo tety Milu – a to již od jejího mládí. Za druhé: nikdo jiný tam z nás ještě nebyl a tudíž se nemohl tou krásou pokochat. Za třetí: letos jsme si mohli dovolit i takto vzdálené místo – 450 km.
Po delším pátrání a hledání v katalozích jsme nakonec objevili chatu v Jetřichovicích, termín byl volný, takže bylo jasno. Byl náš. Pak už jsme jen netrpělivě očekávali konec školního roku. A dočkali se.
Sobota 1.7.2017 – Dlouhá cesta do Jetřichovic.
Hned první den prázdnin jsme ráno vyrazili nadopováni Kinedryly- Lilianka, Darja, Míša, Danek, Jirka, Petr + tety Lidka a Milu, naší věrnou „Karkulkou“, narvanou batohy téměř po strop, na dlouhou cestu. Zajisté jsme se nejvíce obávali dálnice D1, ale světe div se, my měli ale štěstí. Další obavou bylo projet Prahou a najet správně na D8, poté se vymotat v Ústí nad Labem, no a to ostatní pak již snad zvládneme. No a zvládli jsme v pohodě celou cestu, Jetřichovice našli a nakonec i tu naši chatičku, i s bazénem. Po příjezdu jsme si vybalili, trochu oddychli a šli zapátrat po okolí a zajisté na nějaký ten pozdější obídek. Večer potom následoval volný program, hry dětí. Teta vytáhla složku, kde měla připraveno několik tras, kterými nás chtěla protáhnout. A že jich bylo. Kdybychom měli všechny projít, tak bychom to nestihli ani za 14 dní. Věděli jsme, že to za týden nemůžeme stihnout a je třeba vybrat ty nejhezčí. No ale které to vlastně jsou? Když je tu všude tak nádherně. Večer ale bylo rozhodnuto.
Neděle 2.7. 2017 – Vzhůru na Děčínský Sněžník, trasa dlouhá 12km.
Autem jsme jeli do Jílového a odtud vyrazili po zelené za stálého stoupání do obce Sněžník. Tam jsme trochu ztratili značku, něco málo si zašli, ale nakonec hurá na Děčínský Sněžník. Tam nás čekala krásná rozhledna, nahoru si však netroufl Míša a Petr, ti nás čekali dole, zatímco my ostatní „odvážní“ se kochali nádherným výhledem po okolí. Cesta zpátky vedla po stejné trase a všichni jsme ji zvládli, i když některé prý bolely nožičky. Odměnou nám bylo dobré papáníčko, které jsme si dali v Jílovém. Mimochodem jsme tam objevili moc príma restauraci, ceny lidové, personál příjemný. Tak se nám tam líbilo, že jsme slíbili, že tam ještě někdy zajedeme. Pak už následovala cesta domů a doma relaxace, hry.
Pondělí 3.7.2017 – Za Pyšnou princeznou k Dolskému mlýnu, trasa dlouhá 12km.
Tentokrát jsme vyrazili pěšky již z Jetřichovic, po žluté značce jsme se lesem ubírali přes Královský smrk ke stavbám Dolský mlýn. Zde jsme měli menší zdržení. Počasí nádherné, místo překrásné, tak jsme se museli pokochat místem, kde se před mnoha lety točila pohádka Pyšná princezna. Odtud jsme se vydali stále po žluté na Kamenickou vyhlídku, pokračovali na Kamenickou stráň. Dále jsme se hodně zapotili, následovalo prudké stoupání lesem na Růžovský vrch. Tady to Lilianka pomalu vzdávala, objevily se první slzičky. Ale jen malinké. To Míša byl naopak hodně vytrvalý. Z Růžovského vrchu, po menším odpočinku, jsme pak sestupovali do Srbské Kamenice. Vzhledem k náročnosti trasy jsme se do Jetřichovic vrátili autobusem. Na chatě jsme již jen relaxovali a léčily si bolavé nožky.
Úterý 4.7.2017 – Tak trochu odpočinkový den v Děčíně.
Autíčkem jsme přijeli do Děčína a udělali si malou prohlídku. Jako první jsme udělali výstup na Pastýřskou stěnu. A odtud „z nebíčka“ jsme se kochali nádhernými výhledy po celém městě a do okolí. Dále jsme si prohlédli město, zámek a zámeckou zahradu, prošli se po nábřeží a děčínském mostě. Poté jsme si zajeli na oběd do nedalekého Jílového, za našimi již známými. Po návratu do Děčína již následovala slibovaná návštěva aquaparku. Celé tři hodiny dovádění ve vodě a užívání si zábavy, jakou aquapark poskytuje. To bylo moc príma
osvěžení. Při návratu domů jsme si udělali nákup v hypermarketu. Doma pak následovalo venkovní grilování a hry u chaty.
Středa 5.7.2017 – Hřensko – Pravčická brána a Soutěsky řeky Kamenice, trasa dlouhá 16km.
Dnes nás čekala opět luxusní podívaná. Autem jsme jeli do Hřenska. Po zaparkování jsme se vydali po červené značce stoupáním lesním terénem až k Pravčické bráně. Po zaplacení vstupného do jejího areálu se nám naskytly nádherné výhledy a také zámeček Sokolí hnízdo. Odtud jsme šli dále po žluté značce Gabrielinou stezkou až na Mezní louku. Po modré jsme stoupali Ke Strži a dále již po žluté pokračovala trasa k Divoké Soutěsce. Zde jsme nastoupili na lodičku a za poutavého vyprávění pana převozníka nás provezla soutěskami Divoké Kamenice. Dále jsme pokračovali kaňonem k Tiché Soutěsce a pak jsme se poplavili druhou částí Edmundovou Soutěskou s velmi příjemným a zajímavým převozníkem. Také jeho vyprávění bylo velmi vtipné. Pak následovala pěší cesta do Hřenska. Po občerstvení jsme se vydali na zpáteční cestu domů autem. Doma již jen hrátky u chaty, koupání v bazénu.
Čtvrtek 6.7.2017 – Švýcarsko na Tokáni, trasa dlouhá 12km.
Náš dnešní výšlap opět začínal v Jetřichovicích. Po červené jsme se vydali za stálého a strmého stoupání na četné vyhlídky. Přes Krkavčí skálu, Mariinu skálu a Vilemíninu stěnu. Došli jsme na rozcestí Purkartický les a odtud po žluté ke srubům na Tokání. Zde jsme se posilnili na cestu dobrým obídkem, opět jsme narazili na velmi milou obsluhu a příjemné prostředí. No a pak jsme se vydali po žluté Pod Suchý vrch, po absolvování výstupu na Suchý vrch jsme pokračovali lesnatým terénem a začali sestupovali do obce Rynartice. Odtud pak okolo Trpasličí skály zpět do Jetřichovic. No a pak již následovalo koupání v bazénu u chaty a hry. No zkrátka relax.
Pátek 7.7.2017 – Děčín, výlet lodí do Hřenska, Tiské stěny.
Na velké přání dětí a zejména pak tety Lidušky jsme nemohli odjet domů, aniž bychom se neprojeli parníkem do Hřenska. Takže jsme brzy ráno vyrazili do Děčína. Odtud nám již vyjížděl parník v 9 hodin. Plavba byla příjemná, také podívaná po okolí za zajímavého povídání paní průvodkyně. Po vylodění se v Hřensku jsme se vrátili zpět do Děčína autobusem. Prošli jsme se po náměstí, prohlédli si Růžovou zahradu. Děčín je fakt krásné město, je se zde na co dívat. Další cesta následovala autem do Tisé, zajisté přes Jílové. Tam jsme se museli zastavit v naší restauraci na oběd, slíbili jsme jim, že jak se budeme vracet zpět z Tisé, tak se ještě stavíme a rozloučíme zmrzlinovým pohárem.
V Tisé jsme se vydali po červené značce pod srázy stěn. V pokladně jsme si zaplatili vstupné a poté prošli západní okruh Malými Tiskými stěnami, které jsou plné průlezů, jeskyň, skalních oken a chodbiček. Pak jsme se vydali na projít i Velké Tiské stěny. Podívaná to byla nádherná. Ojedinělé skalní město je součástí CHKO Labské pískovce. Celá oblast vytváří hustou síť úzkých soutěsek a roklí se širšími prostranstvími, připomínající scenérie malého městečka. Je to i ráj horolezců, které jsme pozorovali. Všem se nám tam moc líbilo. No a to byla již naše poslední turistika, celý báječný týden jsme zakončili zmrzlinovým pohárem. Doma již pak následovalo jen balení. A vyhodnocení celého týdne. Všichni turistiku zvládli na jedničku, i přes občasná malá zasténání si velký diplom zaslouží zejména Lili a Míša. No a my všichni ostatní zajisté také.
Sobota 8.7.2017 – ukončení pobytu, předání chaty, cesta zpět domů.
Po předání chaty majitelům se nám ještě vůbec domů nechtělo, ale nic se nedalo dělat. Ač neradi, museli jsme vyrazit na cestu domů.I provoz na zpáteční cestě byl dobrý, žádné velké katastrofy se naštěstí nestaly. Takže jsme se v pohodě, téměř po šesti hodinách, vrátili domů. Hezké zážitky v nás zůstanou ještě hodně dlouho a snad se nám ještě někdy podaří tato místa navštívit. Vždyť je tam toho ještě tolik k vidění, co jsme si nestihli prohlédnout. Tímto děkujeme sponzorům, že nám umožňují takovou hezkou rodinnou dovolenou prožít.
Dolňáci.
|
