Od letního soustředění, i od toho podzimního, kde se nám náramně líbilo, to tak nějak rychle uběhlo a před námi byl rázem ten očekávaný den „D“, a to FINÁLE, kde šlo již do tuhého. Toho se nejvíce obávala, jako vždy, teta. I když jsme se snažily využít každou volnou chvilku ke cvičení, přece jen teta měla pokaždé pocit, že je stále co vylepšovat. Tento rok byly holky však v pohodě, což bylo super. Od Darji se to zajisté očekávalo, ale u Lili došlo, oproti loňským nácvikům, k velkému pokroku. Byla ochotnější, cvičila ráda. I když se po každém cvičení pochválila sama a zajisté očekávala nějakou tu sladkou odměnu za to, že byla tak šikovná. Kromě cvičení jsme si musely sehnat i kostýmy, ať už ten Mach a Šebestová, ale i ta paní Kadrnožková vypadají trochu k světu.
Do Prahy jsme vyrazily již v sobotu 19. 11. v ranních hodinách, den před zahájením finálových závodů. Letos s námi jela i teta Dana. Cesta naší Karkulkou byla celkem dobrá, již si asi chudinka na tu naši pověstnou dálnici D1 zvykla. V poledne jsme dorazily na místo ubytování, náš již oblíbený Boathause. Vybalily se a po dobrém obídku jsme vyrazily vstříc ku krásám naší matičky Prahy a šly brázdit její ulice. Naším konečným cílem byl pak Vyšehrad.
V neděli jsme se již všichni sešli na Smíchově v music clubu FUTURUM, kde byl „rozstřel“ všech kategorií, při kterém porota rozhodla, kdo bude v pondělí 21.11. závodit dopoledne ve finále, a kdo, ten silnější a lepší, odpoledne v superfinále. Tento den byl náročný a trval až do pozdních večerních hodin, jako vždy. Ale my byly již z loňského roku vychytralé, nečekaly jsme na vyhlášení výsledků. Po odcvičení naší kategorie jsme se vytratily a vyrazily „domů“. Tam jsme povečeřely a holky šly hned spát, aby byly ráno fit. Vždyť v 8 hodin jsme měly být již opět na „značkách“.
V pondělí ráno jsme se dozvěděly, že jsme v té lepší skupině, tedy v superfinále. Čili stejně, jako vloni. Historie se opakovala. Tudíž naše účinkování bylo odpoledne. Dopoledne jsme však fandily našim velkým - malým kamarádům z Volyně. No a to dopoledne tak nějak rychle uběhlo a pak došla řada i na nás. Před vystoupením byla tréma, větší než předešlý den. Ta ale asi nejvíce postihla tetu, holky na tom byly o poznání lépe. Když moderátorka Miluše Bittnerová vyzvala na jeviště dětský domov ZLÍN, táhly jsme do boje. Na pódium vpochodovala paní Kadrnožková, hned za ní Šebestová a Mach. Čili teta, Darja a Lili. A velký boj začal. Zpočátku se nám dařilo, ale ve druhé půlce sestavy se nám přihodila jedna nepříjemnost, kdy nám upadla na zem rekvizita, a to vodítko pro Jonatána. Teta s Darjou na sebe ihned truchlivě pohlédly, ale nedalo se již nic dělat. Teta hned věděla, že jdou body dolů, porota je prostě neúprosná. Nu což, stalo se. I tak jsme sklidily od fanoušků aplaus. No a nakonec jsme skončily na 5. místě. Škoda, mohlo to být lepší. Ale i tak to bylo dobré a holky byly fantastické.
Celý finálový den se prolínal, jako vždy, s bohatým doprovodným programem, v němž přišla podpořit vystoupení dětí z dětských domovů i řada známých celebrit. Pro holky bylo však mnohem větším zážitkem setkání s kamarádkami a kamarády, se kterými se poznaly běhemletního a podzimního soustředění, zejména pak s dětmi z Dětského domova Volyně.
Děkujeme Hance Kynychové, že nám umožnila zúčastnit se jejího projektu. Příští rok máme chuť opět do tohoto boje jít a konečně stát jednou na té pověstné „bedně“, která se nám tak nějak vyhýbá. Snad to vyjde.
Darja, Lilianka a tety Milu a Dana.
|
