Turistický výšlap dolňáků, rozhledna Kelčský Javorník, 10.9.2016
Tak nějak nám ty prázdniny rychle uběhly a my nastoupili opět do školy, jedna z nás do školky. A když máme stále tak hezké letní počasí, tak jsme si řekli, že si půjdeme o víkendu trochu provětrat hlavy do lesa, i když v nich zatím toho zase tak moc nemáme. Zkrátka se nám nechtělo lenošit doma a turistický výšlap nám bude jen ku prospěchu. Tak jsme začali přemýšlet, kterým směrem se vydáme. Nakonec jsme si našli cíl naší túrky: rozhledna Kelčský Javorník. Dle informací z internetu měla být trasa dlouhá 4,5 km. Daneček toto číslo okamžitě vynásobil dvěma a řekl: „Tak, to celkem ujdeme 9 km“. No a to jsme si řekli, že přece dáme. V sobotu ráno jsme se posilnili před cestou dobrou snídaní, nabalili batůžky se svačinou – řízkem, pitíčkem, ovocem a také nějakou tou sladkostí a v počtu pěti dětí: Lili, Darja, Danek, Míša a Iveta a jedné tety Milu, vyrazili naší Karkulkou na Tesák. Sice tetě se udělalo při příchodu ráno do domova trochu zle, když viděla kulhající se Ivetu, která dělala prý v pátek večer hlouposti a nějak si pochroumala dva prsty na noze. V první chvíli si ji nedovedla představit na túře v lese. Ale nedalo se nic dělat, akce byla naplánovaná, tak jsme zariskovali, že třeba nedojdeme kvůli Ivetě až do cíle. Při příjezdu na Tesák jsme zaparkovali na parkovišti, dále už jsme museli jen po vlastních. No a po pár metrech se již začala ozývat Lili, že má hlad na řízek. Odpovědí jí bylo, že až na vrcholku hor. Tak se musela spokojit jen s pitným režimem. Nejdříve jsme šli po žluté značce, přes Čerňavu na Jehelník, dále potom trasa pokračovala po zelené. Celou cestu byl naším předvojem Danek, nějak jsme mu nestíhali. Zejména náš Míša měl stále čas, nikam nespěchal, pro sebe si broukal: „ Tak to já asi nezvládnu, tak to já asi nezvládnu.“ Odpovědí tety bylo: „Ale zvládneš, ale zvládneš“. No a jak již to bývá, teta měla, jako vždy, pravdu. Zvládl, tak jako všichni ostatní, včetně malé Lili a občas kulhající Ivety. Lili si sice párkrát cestou poplakala. Někdy se jí zdálo, že nemůže, že ji bolí nožičky, většinou ale ten pláč byl výsledkem hašteření se s ostatními dětmi. No a po dvou a půl hodinách jsme dosáhli vrcholu. Teď jsme si mohli dát konečně ten zasloužený řízek. A jak všichni mlaskali. Když jsme s Danečkem začali počítat ujité kilometry, tak jsme vlastně zjistili, že na internetu byla menší zrada, nějak tam zapomněli přičíst ještě jeden kilometr po zelené značce. Nevíme, kde soudruzi udělali chybu. Takže trasa byla nakonec dlouhá 5,5 km. Po svačině a menším odpočinku jsme my odvážní, všichni kromě Darji, vystoupali 156 schodů na vrch rozhledny, která měří 35m. To byl ale krásný výhled po krajině. Pokochali jsme se pohledem po té nádheře do všech světových stran a poté šli opatrně dolů. Ještě chvíli jsme si odpočinuli a pak nastal ten správný čas vyrazit na zpáteční cestu. Zpátky se nám šlo přece jen o něco lépe, cesta více ubíhala. Chvíli jsme pobyli ještě na Tesáku, pochválili se, jak jsme šikovní a pak vyrazili na zpáteční cestu domů. Rozžhavená Karkulka nás tam čekala na parkovišti a bylo v ní pekelně horko. Za chvíli, po nastartování auta, všichni, až na Ivetu, upadli do kómatu, ze kterého se probrali až ve Zlíně na parkovišti před Kauflandem. Tam jsme si dali zmrzlinku, koupili na večeři pizzu a tradááá domů. Sláva nazdar výletu! To byl ale krásný den. Někdy si to musíme zopakovat.
Lili, Darja, Danek, Míša, Iveta a teta Milu.
|
