Turistická vycházka na Chrámečné 17. 10. 2015
Plánovaná turistika do přírody je konečně tady. Moc se těšíme, až se zase sejdeme s dětmi z Vizovic a jejich tetami. Venku je mlha, že by se dala krájet, ale….to nás přeci nemůže odradit. Přibalujeme o vrstvu nepromokavého oblečení a jedeme směr Vizovice. Holky se těší nejvíce na kluky. Také tam za námi přijede teta Lula s Tomíkem, Evičkou a kamarádkou Karinkou. Dokonce strejda Standa se chystá pokořit další kilometry společně s námi a dětmi. Ve Vizovicích je vše v pohybu. Naše děti se okamžitě jaly prozkoumávat domovské zajímavosti všech pokojíčků. Po příchodu všech účastníků a shromáždění se u vchodu, vyrážíme! Teta Radka s malou Samantkou tlačí kočárek. Samča na rukách a kočárek v rukách. Postupně se o kočárek vystřídáme všichni a teta se Radka nedá celý výšlap malou z ruky. Né že by snad nechtěla, ale malá je prostě „mamináč“. A teta se začíná ztrácet. První kopec zdoláváme směr Šibeniční vrch a děti okukují všudypřítomné krávy za elektrickým ohradníkem. První nám zasvítila Lilinka a hned po ní malá Evička. Všechny děti z toho mají velikou legraci. Lili ani nedutá, neboť příkaz zněl jasně: „Děti nesahejte na ten drátek, je v něm elektrika a mohlo by vás to kopnout!“ Evička utíká za maminkou a srdceryvně pláče. Tomáš je šťastný. „Konečně víš jak ty neutrony fungujou!“ Po chvilce se opět vracíme na odpočinkovou část vrchu a čteme zajímavosti tohoto místa. Větší děti ale dávají druhé kolo zkoumání kraviček. Pepa má jasno! „To není žádná kráva! Nemá prsa, tak to nemůže být kráva!“ Pokračujeme v tůrce a je nám veselo. Výhledy jsou výhledové, mlha se drží nad obzorem, ale ta příroda…to je fáááákt něco. Z kopečka se to po blátíčku pěkně klouže a lepí na omyvatelné věci nejmenších. Povídáme se o trnkových plodech. Ochutnáváme. „Brrrr.“ Trpké, ale holkám to nevadí. Přírodní vitamín. Pod kopcem v ohradě se pasou dvě neposedné ovečky. Krásné chundelaté a černé. Všechny děti okusují ohradník a čekají na chvilku pro pohlasení. Ne tak ovénky. Hopky hop……Pospícháme za ostatními a na druhé straně cesty na naše nejmenší čeká prostor plný radovánek. Dětské hřiště. Houpy hou…děti jdou děti už jdou za tebou!!...Blátíčko postupně opadává a tak se jde zlehka. Po vyskotačení a vypuštění přebytečné páry, opět stoupáme. Ti rychlejší už se vpředu mazlí s Lojzíkem. My pomalejší se snažíme zahlédnout koňskou hlavu čouhající ze stájí. Konečně i my máme možnost potěšit se s kocourem. Místní chlapec nám jej ochotně přináší v náručí a v očích Lilinky se zablýskne! „Ten je klásnej, já chci taky kocoula!“ „Tak, napiš Ježíškovi, Lili“……“A jak se bude jmenovat?“ „No pšece Lojžík!“ Takže Álojs……..má nás konečně dost a zdrhá si do svého klidu. Máváme se slzou v oku a opět stoupáme. Máme to dnes podivně rozmanité. Na vrcholu vidíme stoupat mlhu. Všichni už si odstrojili svršky a poslouchají zajímavé vyprávění pana myslivce o fotopastích. Vcházíme a mlžíme. Čočky dostávají čočku. Pár foteček v oparu. Děti poslouchají, dávají všetečné dotazy („pane myslivec, kolik je vám let??“)…a tak. Mlsáme sladkosti a napečené buchétky všeho druhu z domu. Jsme trošku zklamaní, že si nezastřílíme na holuby. Pan myslivec má bebino a nikdo jiný nebyl k dispozici. Tak snad příště……Ještě informace o parožích všeho druhu a kožkách na zdi. Máme jasno. Oblékáme se a už se těšíme na slíbený oběd v místním hostinci. Z kopca to jde jako po másle a uvnitř opět mlžíme. Vybavení všeho druhu. Tu visí hoblík, tu vycpaná sova, tu nějaká ta sekyrka, mapa, či výstižné nápisy na tabulkách. Ručně splácané zvony…křesla po babičce, počitadlo po pradědovi a jiné zajímavosti….pořád mají děti co objevovat. A navíc…holky s tetou Lulou si sedly na lavičku hned u dveří, netušíce, že skýtá rozpálené topení přímo pod sedákem. Teplo udolalo Tomíka a ostatní se přesouvají. Jen cérenky se drží. Teploučko jim dělá dobře. A paní už s pánem snášejí mega porce mega výtečného bramborového salátu a kuřízků……Úplně se to rozplývá na jazyku. Funíme. Málokdo má takové bříško, že to všechno zvládne. Mňamka! Lilinka musí na záchod A na velkou. A rázem i Darja a Evička. Záchod je venku v chaloupce. Míjíme muchomůrky, kuželky, pipky (slepice domácí) a opět spoustu zajímavých předmětů. Darja se vrací, že tam teda na záchod nejde. Ozón se line vzduchem, ale překonáváme se. Vykonáno. Při další návštěvě si všímám nápisu „Muži“…Za rohem jsou ještě jedny dveře „Ženy“……Tak to je alespoň navoňaná špelůňka! Po papů…děti se učí vrhat správně koulí směr kuželky. Je to fuška, ale nakonec se to všecko válí….Uvnitř už je zaplacen kompletně celý účet. Pan sponzor Radek je prostě neústupný. Moc děkujeme a vystrkujeme se ze dveří. Společná u muchomůrek a vyrážíme zpět do Vizovic. Cesta do prvního kopce je náročná jen díky blátíčku. Ale zachraňují to trnky. Hrajeme si na běžce….“tři, dva, jedna, start…“ A už shlížíme z kopca do údolí. Mlha se mírně rozestoupila, ale Oskárek pořád nikde. Krávy…krávy….krávy….Jsme pozadu s maloškama, ale vpředu je pozdvižení. Policie má dotaz. „Dostali jsme hlášku ohledně běženců! Můžete se prokázat!?“ Po vyřešení této ftipné situace se můžeme v klidu odebrat do vizovického domova. Ještě pošetřit končetiny, malé občerstvení a vyrážíme směr domov. Máváme a už teď je nám čučno. Tak zase příště…Těšíme se…pááááá
Očima tety Marti……
|
