Vizovická turistika 20. 6. 2015
Sraz ve Vizovicích na DD v 9 hodin. Teta Mirka s holčičkama a Míšou cestují vlakem. Jedu se strejdou a tetou Lulou s Evičkou autem a vezeme dětem odrážedla s koloběžkou. Čeká nás cesta na Reviku přes Janovu horu a zpět. V 8.45 zastavujeme před domem a snažíme se dozvonit. Nakonec zkoušíme mobil a zvedá ho teta Liduška, která s úsměvem oznamuje, že je ještě čas. V 9 hodin jsme skutečně seskupeni alespoň částečně. Dojel i strejda Marián z Kroměříže a jeho holčičí parta. Teta Mirka už volá, že dorazili na nádraží a počkají nás na náměstí. Vedoucí výpravy sponzor strejda Petr a jeho žena nás srocují do krásného prvomájového průvodu a vyrážíme……Jde nás opravdu hodně a děti radostně poskakují. To zrovna Evička rozdala sladkosti. „Sem to šecko lozdala…čelvené lízátka!“ Město pomalu necháváme za sebou a cesta se zvedá vzhůru. Výstup na kopec zpomaluje nejmenší turistky a tak nespěcháme. Obdivně pozorujeme nádherný výhled do širokého okolí a motivujeme děti k postupu vzhůru. Tu je kamínek, tu je hřiště, tu je slimák a tu….“Děti už jste viděly pořádný kravinec?“ Holčičky obdivně pokyvují nad lívancem vedle pěšiny. Brzy se objevují viníci tohoto počinu a tak nelze než chválit……Je sluníčko a kravičky jen ležérně pohazují ocasem, aby odehnaly otravný hmyz. Štipky muškají, svítíčko sluní a kytičky září všemi barvami. Teta Mirka nostalgicky vzpomíná na kopretiny. „Jó to za nás, když jsme byli malí, to bylo všude plno kopretin a táááákovýýýhle!!“ Zatímco tady abychom pohledali. Zato lesních jahůdek je červeně. Zdatní jedinci už jsou u křížku a malí pomalu mlsají jadůdky. Však není kam spěchat. Snažím se dětem osvětlit něco málo historie tohoto památně posvátného místa. „A děti, víte, kdo je na tom kříži?“….“Teto to je bůh!“….Ještě ze mne vypadne něco o obdělávání svatých zahrádek, ale děti mají jasno. Těšíme se na Janův hrad. Čelo průvodu a vlastně i jeho střed nám mizí v dáli. Naše drobná skupinka udržuje své vlastní tempo. Před námi se tyčí rozcestník s několika exotickými ukazateli. Dozvídáme se, jak daleko je to do Paříže, Londýna či Moskvy. Na Janův hrad po červené. Liduška nás do telefonu také instruuje a my opět hrdinně vyrážíme vpřed. Po několika stech metrech opět telefon. Raději se máme vrátit. Otáčíme se a spěcháme zpět. Opět u rozcestníku. Paní chatařka nás posílá pěšinkou dolů a dává instrukce. A zase teta Liduška na telefonu…Jdeme si po své ose a domlouváme sraz na Revice. My zleva, oni zprava. Dole pod kopcem u cesty se potkáváme. Cestou jsme potkali velkého pejska jménem Bertík, párek dinosaurů, konvalinky odkvetlé, spousty květin, jahůdky, potůček a obří lopuchy. Malé holčičky si udělaly deštníčky. Společně vcházíme do areálu Reviky. Bazén září průzračnou vodou s krásnými 18-ti stupni. Otužilci z Vizovic se převlékají do plavek a už je nic nezastaví. Naše tři nechává teta Mirka pro jistotu bez plavání. Chodí na kukandu a pak se chopí raket s balónky, míče a jiných propriet. Hrají se hry, sportuje se a skotačí. Pytel blech se rozsypal….Před obědem řeší teta Lidka z Vizovic úraz odřených kolen, ale stačí dezinfekce. Voňavý řízek rázem zhojí veškeré újmy. S plnými bříšky chvilku relaxujeme na sluníčkem vyhřátém trávníku. Balíme se k přesunu zpět na domov do Vizovic. Holky mají tentokrát k dispozici odrážedla a koloběžku. Míša se socializuje mezi starší kluky. Cesta zpět je mnohem rychlejší. Vesele si cestu užíváme a pozorujeme nápady některých chatařů. Tu ježibaba, tu mozaika, tu pár starých bot na ukazateli….fantazii se meze nekladou. Drandíme z kopečka. Za nedlouho jsme na hlavní cestě k domovu a opět se nám skupinka rozdělila. Polovina s Míšou a Darjou jdou zkratkou přes místní potůček. I s koloběžkou. My ostatní o pár metrů delší cestu, ale ne tak dobrodružnou…“A co myslíte??“ ….“ Vsadím se, že Darja do toho potůčku spadne i s kolobkou!“….Vidím Míšu, jehož výraz vše napovídá. A je to tady. Darja stojí strnule i s koloběžkou na chodníku. Neubráním se úsměvu. „No jednou to přijít muselo! Tak budeme sušit, nevadí“ Na domov už je to pár metrů a teta Víťa nám přináší pro Darju suché oblečky i s botami. Sluníčko se opírá do laviček a tak mokré prádlo necháváme právě zde. Tety mají spoustu občerstvení sladkého i slaného. Strejda Mirek má rozpálený gril a tak můžeme začít s opékáním. Mezitím si děti domlouvají hry s balónem, šiškovanou, pískové pečení a spousty jiných. Zůstáváme až do půl sedmé. Teta Mirka musí pomalu na vlak a my ostatní se loučíme brzy poté. Dnešní den jsme si zase skvěle užili a počasí nám připomnělo, že za dveřmi jsou prázdniny. Jupíííí. Vizovice…zase někdy….páááááá
Očima tety Marti……
|
