Poslední den
Tak a je to tady. Ještě si vychutnáváme snídaňovou nabídku. Samé dobroty. Kontrola pokojíků a jdeme nabalit věci do rolby. Za půl hodiny odjezd. Snášíme věci z lyžárny a botárny do té doby, než je plná. Většina se obouváme do přezkáčů. Ještě jedno společné foto, rozloučit se se skvělým personálem a svištíme. Tetu Simonku usazujeme s Lilčou, Darjou a Lukáškem do rolby. Všichni ostatní jedeme ještě jednu jízdu dolů po sjezdovce. Vychutnáváme si ji a je nám trošku smutno. Dole se přezouváme a skupinka co odjíždí busem v čele s tetou Simonkou je kapánek nervózní. „Jen, aby nám ten autobus neujel. Raději už vyrazíme, tak ahoj doma ve Zlíně!“ a peláší cestou na zastávku. Zůstáváme s tetou Mirkou a Lilinku s Darjou a Lukym usazujeme do auta. Koukáme na hromadu věcí a lyží před námi. Naštěstí se najdou hodní muži. Rolbař Aleš a jeden pán z Boudy Racek, který také dnes odjíždí domů, se nabídli se svou pomocí. Do auta si to už rovnám sama. Najednou přibrzdí na lyžích mladík a táže se nás: „Prosím vás nevzali jste nám omylem v lyžárně takov plátěný vak na běžky?? Takový žlutý?“ „No a tak trochu retro??“ ptám se já „Nó, to je on…tak ten je náš. Díky moc.“ Usmívám se „No já si to hned myslela, že to asi není náš, ale pak jsem si zase říkala, že takové retro vaky už nikdo nevozí!“ Všichni se zasmějeme a je fajn, když funguje komunikace. Táááák, auto je až po střechu naložené, děti usazené. Jdu vyřídit slevu na parkovné a můžeme vyrazit. Máváme. Snad zase někdy. Ahój Krkonoše!!
Očima tety Marti …….
|
