4.den
Ránko se těžko leze z teplé postýlky. Zaostřujeme na Sněžku, kterou dnes halí hustá mračna a venku se evidentně ochladilo. U snídaně nám pan vedoucí rozdává instrukce ohledně dnešního dopoledního jěždění se psím spřežením. Moc se těšíme, ale musíme se přiobléci. Jak jinak než opět do kopce. Škrábeme se na vrchol a pod nohama to hodně klouže. Cestou potkáváme bedýnku od pekaře a tři zmrzlé bochníky chleba. Asi vyklouzly pekaři ze skůtru. Odnášíme bednu k nejbližší chatě a pokračujeme. Náhle se Michal zeptá. „A teto v té boudě bydlí psi??“ „Né Míšo, to se jen dříve boudou nazývaly chaty.!“ Odpovídá klidně teta Mirka. Výš a výš, dál a jsme na místě. Fouká ledový vítr a tak se děti zabavují pobíháním poblíž. Opodál se náhle objevují dvě psí spřežení. Děti jásají, tety jásají…všichni jsou happy. První jízdu v saních jede teta Simonka a Lili a na druhých saních sedí Kubík. „Jéééé…“ A už frčí, jen se práší za lyžemi. Po jízdě Peti se všichni smějěme. Přijíždí se zlomenou ojí na saních, ale plný dojmů. Mašer se hodně snažil, aby Petra vyklopil. Jen má velkou starost, zda není náhodou od „hovínek“. No jo no, když musíš tak musíš, tělo si žádá tělo to potřebuje. „Tak si Peťo můžeš vsadit.“ Všichni maloši řádí na průlezkách. Když už jsme dostatečně zmrzlí snažíme se přesunout děti do boudy. Ale někteří potřebují slib, že si můžou alespoň jednoho pejska odvézt domů. Po obědě odpadáme do poledního klidu. Plánujeme běžky. Velcí s tetou Mirkou a tetou Liduškou s klukama Jirkou a Míšou jsou natěšeni. Večer se s námi dělí o své vtipné historky. Teta Liduška prý jela jak motorová myš, předjela výkonnostního reprezentačního běžkaře, aniž by o to příliš usilovala. Prostě dobře namazala, ale pánovi to evidentně nebylo košér. A, že mu dalo hodně práce vrátit se do vedoucí pozice. A to ještě musíme zmínit příběh našeho olympijského vítěze Míši, který svým jedinečným stylem předčil i reprezentanta Bauera. A co ne do stylu, to doháněl urputností. Je to prostě tým jedniček. Konečná zlatá perla běžkařů byla hláška naší Haničky: “Teto, měla jsi někdy zadek? Podle mě máš akorát záda na konci rozpůlený!“ No a my turisti s malošema si to pěkně štrádujeme do kopce po běžecké. Lilinku motivujeme kouskem oplatky, pro který si vždy popoběhne a hned má energii na další výstup. Na kopci bobkujeme a hloubíme zákopy. Děcka mají energie na rozdávání. Lili ztratila botu a ani jí to nepřišlo. Ještě, že si teta všimla. Ještě tradiční skákací foto a jdeme dál. Napojujeme se na Krkonošskou magistrálu. Přírodo, přírodo….je tady nádherně. Ještě sjezd k naší boudě po již prázdné sjezdovce. No to je supééééér!! Markétce zase ujely sáňky a tak běžííí, běžííííí…..rychlostí blesku. Nakonec jedna hodná holčička chytá sáňky a Markétka je šťastná. U boudy musí rozhodně ještě vyzkoušet bobkařskou dráhu a už jsme promrzlí…hurááá na teplý čajík a večeři….Po večeři máme volný program. Pouštíme dětem Příšerky a tety?....Žolíky! Simonka dokonce zavřela…tož to je výkon. Dnes jsme zmoženi. Jdeme hajat….Dobrouuuuu
|
