Paní zima nám konečně nadělila sněhovou nadílku a tak balíme lyžařskou výstroj i výzbroj a frčíme na hory. Máme zajištěné ubytování na Tesáku v hotelu Sport. Auto k prasknutí až po střechu a druhým autem nás jede posílit náš strejda Standa, který jako lyžař nahradí naší novou tetu Lidušku, která onemocněla. Všichni se moc těšíme a hlavně maloši, kteří potřebují výcvik před odjezdem do našich velehor – Krkonoš. Odpoledne nám krásně svítí sluníčko na cestu, která se kroutí zasněženou krajinou jako v pohádce. To si zřejmě nemyslí naše nejmenší Lilinka, které zatáčky nedělají dobře a tak po chvilce opět odevzdává celý svůj oběd do společných prostor auta. Míša sedící vedle nestačí igelitovým pytlíkem zachytit veškerý obsah. A tak dojíždíme před hotel opět plni dojmů. Hlavně slabší povahy musí nutně na vzduch. Ale už v super pokojích po dvou, veškeré chmury opadají. Domlouváme si večeři na později a jdeme vyzkoušet sjezdovku. Holčičky Lilinka a Darinka s tetou Simonkou si berou boby. Venku se pomalu stmívá, ale je v plánu večerní lyžování za svitu lamp. Hanka, Nikča a Peťa si užívají první jízdu na prknech a to téměř prázdnou sjezdovkou. Strejda má na starosti Michala a Kubíka. Jsou to naši lyžaři začátečníci. Kubík nestál rok na lyžích a s Míšou jsem před 14-ti dny pilovala obloučky na Karolince. Tak snad v něm nějaký základ zůstal. Beru si Filípka, který vloni zkoušel na lyžích stát. Jdeme spolu bokem a trénujeme přenášení váhy. „Pokrčit kolena, ruce opřít do kolen, lyže ve tvaru klínku pizzy a jedeme. Tlač do pravého kolene!!!“ Krásný oblouk na potřetí. Vždy si poctivě vyšlápneme po svých. Vzniká nám krásný žebřík. Trénujeme obě strany. Teta Simonka sviští s holkami, jako o závod na saních a bobech. Velcí oprašují znalosti a dovednosti jízdy na prkně a strejda se potí s Michalem a Jakubem. Ale mají kluci výhodu. Nahoru se vezou! To my s Filípkem makáme. Nahoru, dolu, nahoru, dolu. Nohy už cítí únavu. Po hodině to balíme. Cesta k hotelu je lesem a z kopečka. Nikdo se nepřezouvá. Jedeme. Zkouším, zda to Filda zvládne. Je to pašák. Jen poslední asi 100 metrový úsek před hotelem nesvítí lampa. Ale i to zvládáme. Jsme u hotelu a tak nešetříme chválou. „Myslím Fildo, že zítra už pofrčíš na pomě!“ Večeře je výborná. Řízek přes celý talíř. I naše Lilinka má z takové porce oči navrch hlavy. „Jééé, to mám láda! To spapám!“ Ale po půlce dává svou porci Peťovi, který neodmítá. Po sprše hrajeme hry. Velcí brzy odpadají a jdou spinkat. A brzy poté i my ostatní. Ráno musíme brzy vstávat. Dobrou!
V sobotu nás z pelíšku vytahuje krásné sluníčkové počasí. Oblékáme si funkční prádlo a jdeme snídat. Je potřeba pořádné zásoby, vždyť nás čekají 2.5 hodiny na svahu. Předávám Fildu strejdovi ke klukům. Sleduji, jak jim to jde. Super. Zkouší první jízdu na malé pomě a po prvních neúspěších se veze i Filda. Táááák. A na mě už se těší Darja. Poprvé na lyžích. Stejný postup jako u Filípka. Je to dřina. Darinka je opatrnější. Také stoupání do kopce ji vyčerpává. Nakonec vydrží celé dvě hodiny. Posílám jí na boby za tetou. Mezitím se na nás přijela podívat teta Lucka s Evičkou a strejdou Tomem. Počasí je vážně nádherné a na svahu se navíc dnes celé dopoledne konají závody dětí ve slalomu. I tak je prostor velký. Beru si naši nejmenší, tříletou Lilinku. Je vážně natěšená. Jen ji seznamuji s lyžemi a jedeme spolu z kopečka až k malému vleku. Hrozně si to užívá a chechtá se. „Jedemééé, hulllláááá!!! Jestě, jestě!!!“ Křičí a pořád se směje. Objevuje se strejda a kluci. Zkouším si Lilinku dát na koleno mezi nohy. Přetočila se jí lyže a já už nemám sílu to vyrovnat. „Áááááá…“ svalily jsme se do sněhu jako dvě zralé švestky. Pán u vleku má však pochopení a stejně tak i strejda. Bere Lilču pod křídlo a jedou. Ještě dvě takové jízdy. Pak se Lilča vrací na boby. Jedu se podívat na naše střední mimtrio, jak jim to jde. Jen Kubík si stále asi myslí, že sedí na toaletě. Ale proti loňsku je to vážně velký úspěch. „Nevystrkuj ten zadek!!!“ Pomalu balíme. Velcí jsou hladoví a teta Simča také trošku promrzlá. Těšíme se na baštu. Opět vynikající. Máme plná bříška, což umocňuje ještě únavu. Vyhlašujeme polední klid. První usínají velcí. Holky si štěbetají v posteli a tety se strejdou kafíčkují a plánují odpolední program. Čas je neúprosný a tak se protahujeme. První vyráží ke svahu strejda s dětmi. Tety navlékají statečně holčičky a šupajdí za ostatními. Je to přeci jen kousek cesty do mírného stoupání. Pokračujeme ve výcviku. Darja je nachystaná na první jízdu pomou. Sdílím její nadšení a tak se pomalu suneme po svahu směrem k vleku. První skutečné zaháknutí s pomocí trpělivého vlekaře až tak úplně nedopadá. Ani to druhé. Darja si sedá a tak opět končí ve sněhu. Další pokus je vítězný. „Narovnej lyže a nesedej si…“ voláme společně s panem vlekařem. Darja drží a konsternovaně se nechává vyvézt. Já v závěsu přijíždím. Výstup není také úplně jednoduchý. Vyklopená Darja čeká, až jí pomůžu narovnat lyže. Příštích několik jízd na vleku se jen vylepšuje. Ne tak jízda dolů. Kolem nás prosviští občas velcí na prknech a menší v důsledném provádění strejdových cviků. Opodál teta Simča přemlouvá ležící Lilču, aby své tělo dostala na kopec. A já? Vštěpuji Darince základní prvky pro bezpečnou jízdu na lyžích z kopce dolů. Nakonec….každý je unavitelný. V momentě, kdy si začíná plést pravou a levou stranu….je jasné, že pro dnešek výuka skončila. Holky společně bobují a já se přidávám k ostatním. Odpoledne je pomalu u konce. Jdeme zpět na hotel, kde nás určitě čeká nějaká bašta. Hanka si vysnila nějakou sladkou baštu. A opravdu. Jahodové knedlíky! Olizujeme se až za ušima. Po večeři vyrážím ještě s velkými dětmi na hodinu večerního lyžování. Sjezdovka jen pro nás. Je to odměna. Než odjíždíme zpět lesní cestou, přichází si zaskotačit pár lidí v náladě. Ještě stihneme zaregistrovat pána v teniskách, který se souká do vázání na snowboardu. Ještě kotrmelec a raději mizíme. Ani nechceme domyslet. Na hotelu už čekají vymydlení maloši. Hrajeme dřevěnou věž, stavíme puzzle a zpíváme u kytary. Je nám veselo. Brzy se dostavuje únava. Dnes se do pelíšku moc těšíme. Tělo potřebuje odpočinek. Dobrou noc.
Ráno ještě před snídaní vyklízíme pokoje a převlečení do sportovního se jdeme posilnit. Některé věci už chystáme do auta. Odcházíme na dopolední lyžování. Dvě hodiny nám dávají zabrat. Snaha už je hodně vidět. Kluci se skvěle rozlyžovali. Darja se snaží, ale po hodině je unavená. Nemá cenu se trápit. Přijela za námi teta Magda a také oprašuje své lyžařské umění po roční pauze. Dnes se nám schovalo sluníčko a také sníh je více rozbředlý. Ale pořád si sněhové radovánky užíváme. Ještě si beru Lilinku na jízdu po svahu a vyvážíme se vlekem. Pár jízd jedu s klukama a musím je moc pochválit. Nakonec se nám to víkendové lyžování velmi podařilo. Užili jsme si všichni společných chvilek a také se hodně nasmáli. Balíme a po vydařeném obědě se loučíme s panem vedoucím. Máváme a pomalu vyrážíme k domovu po zasněženém povrchu silnice. Doma nás čeká vybalování a sušení. Už se moc těšíme na další zážitkový pobyt.
Očima tety Marti …..
|
