Pustevny - Ledové království
18.1.2015
http://lazaci.rajce.idnes.cz/Pustevny_-_ledove_kralovstvi_-_18._1._2015/ Viděli jsme zmrzlé sochy, sochy obřích rozměrů, na Pustevnách jen tak stály, písně z ampliónu hrály, všechny děti, mladí, staří, koukali se, jak se daří umělcům tam s pilou v ruce, vyřezat ta skvělá díla, ukázat je světu….neb než řekneš větu….sochy potají….teplem roztají!....
Krásné nedělní ráno. Máme víkend plný zážitků…děti se těší na překvápko. Hanka s Nikčou si berou osobní volno, ale Michal a Lilinka s Darjou se moc těší. Nedoufáme, že by snad byl na Pustevnách sníh, vzhledem k extrémně teplému počasí. Teta však sleduje už 14 dní dění okolo ledového království na Pustevnách a ještě ráno z rádia slibují pěknou podívanou. Teta obezřetně balí teplé věci navrch…co kdyby? A hlavně obří svačinku a teplý čaj do termosky Ještě jednou kontrola oblečení holek. Darje padají punčocháčky. „Vždyť tam nemáš gumu!“…“Honem převléct!“…Po chvilce teta převléká i triko a dodává ještě rukavičky. Vyrážíme. Jupííí. Cestou přibíráme strejdu Standu, který nám na zpáteční cestě ukáže, kde vyzvedneme našeho Jiříka. Ten si pro změnu užívá u strejdy Petra. Máme skvělou náladu a z rádia se ozývají písničky plné pohody. Darja s Lilinkou se celou cestu neúnavně pošťuchují. „Už abychom byli na kopci, a přebytečnou energii jste holky vypustily ven!!“volám za sebe a koukám do zpětného zrcátka. Naštěstí jsme vyrazili dost brzy a můžeme tedy autem až na vrchní parkoviště. Už v polovině cesty nahoru se však nestačíme divit. Opravdové ledové království. Tady se paní zima přeci jen zastavila. Jedeme opatrně a máme čas sledovat tu nádheru. Jako v pohádce. Na parkovišti balíme Lilinku do zimních oteplovacích kalhot a vrstvíme postupně všechny děti. Jako cibule! Žasneme, kolik je tady lyžařů a dětí se sáňkami i bobkařů. Nevadí. Nemáme sice výzbroj, ale dobrou náladu jsme nezapomněli doma. Té máme na rozdávání. Děti si to užívají. Hosají ve sněhu jako kamzíci, koulejí, válejí, klouzají se a smějí. Smějeme se všichni. Procházíme okolo stánků s občerstvením a nabídkou různých lahůdek. Trošku se nám zbíhají sliny. Vypadáme, jako bychom nejedli celý týden. Pavlovův reflex funguje dokonale!! „Děcka, honem, už vidím stany, kde jsou určitě ty sochy!“…Proplétáme se davem lidí. Obdivujeme umělecké počiny místních umělců. „Nesahat!!!“…ozve se důrazný pokyn. Čarodějnice, obří ryba, Bílá paní a další skvosty až přechází zrak. Obklopuje nás hudba rádia Čas. Takže se přesouváme soutěžit. Pan moderátor mě zve, coby zdatnou maminku, na startovní plochu. Tvořím dvojici s Lilinkou a soupeřem nám je Michal s Darjou. Holky usazujeme na velké duše a….:“Tři, dva, jedna, start!!!“ Tlačíme každý svou duši vzhůru mezi kužely….:“Hurááááá…. Lili, jsme vítězky!!!“…Ale cenu dostávají všechny děti. Nejmladší coby vítězka však není se svojí cenou spokojená. Kouká na klíčenku na krku a nechápe význam slov: “Ale ty jsi vyhrála, to máš lepší než bonbonek!“…Nakonec se mi daří přesvědčit slečnu k výměně hlavní cenu za sladkost. Dáváme si malou svačinku a přesouváme se na stezku směr Radegast. Vybíráme si kratší, zato horší pěšinku okolo altánku. Držíme se dřevěného zábradlí a dva kroky nahoru, jeden dolu…..Darja to bere boční cestou za pěšinkou, Michal už zdolal nejhorší úsek a já držím v levé ruce Lilinku za opasek jako nákupní tašku a druhou rukou se sunu po zábradlí. Je to fuška. Po náročném výstupu už nás nic nepřekvapí. Snad. Míša s Darjou se drží vpředu, a Lili, drží krok s námi. Zkoumáme zajímavosti okolí. Pojednou se Lilince nechce dál a jak dlouhá tak široká zabere prostředek cesty, kudy se snaží projít davy kolemjdoucích lidiček. Zkouším trik s pamlskem. Vychází to. Lili se rázem vymrští z lehu do stoje a dokonce běží, aby už, už, měla mls v ručičce. Následuje banán, hruška a pendrek….Paráda….U Radegasta je tlačenice. Nevadí. Dáváme obědovou svačinku z batůžku a čajík. Děti se přesouvají do sněhových závějí v lese a hrají si na partyzány. Sníh má skvělou stavební konzistenci a tak si musím jít nakonec zaskotačit s dětmi. Ještě nějaké fotečky. Nechce se nám ani odejít. Čas nás však posouvá do reality. Vydáváme se na zpáteční cestu. Lili to zvládá ještě pár set metrů za dva pendreky, ale pak stagnuje. Přeci jen má nožičky nejkratší z davu. Strejda i bere na ramena a tak jdeme o něco rychleji. Klouže to a tak musíme dávat velký pozor. Jsou tady zástupy dětí na svahu, které sviští na bobech. My to dáváme přímo po botách. Pomalu se dokloužeme k autu, usedáme, ještě občerstvení čajíkem a jedeme. Jsme plni dojmů a užíváme si sněhovou nadílku, než nám mizí z dohledu. Míříme vyzvednout Jiříka ke strejdovi Petrovi do malebné vesničky poblíž Rožnova. Je to v údolí, nad kterým se rozprostírají krásné lesy. Vrcholky jsou bílé, ale dole se zelená tráva. Po krátké návštěvě se vydáváme i s Jirkou do našeho domečku, který je také na kopečku, ale ve Zlíně. Očima tety Marti…