Turnaj v kuželkách – 17. 1. 2015 Bojkovice
To se nám to zase jednou povedlo. Akční víkend začíná. Naše nejmenší holčičky rychle dooblékat, ještě Michal a nejstarší slečny. Nasoukat do auta a vyrážíme do Bojkovic. Ambice nám nechybí, i když nemáme natrénováno. Kuželkový turnaj. Není to sice bowling, ale snad to zvládneme. Cesta je velmi klikatá, z kopca do kopca. Lilinka se netváří příliš šťastně a tak po zaparkování u haly všem nám kolektivně předvádí svoji snídani. „Chudinka jedna malá a teď bude hladová“…komentuje teta a utírá jí bundu a šálu s čepicí balí zrovna do sáčku. Nyní už s úsměvem kráčíme vstříc vítězství. Chvilku nám trvá, než nacházíme vchod, který je vskutku zapeklitě maskován. Nebýt kolemjdoucí paní, chodíme dokola snad ještě včíl! Zdravíme se s dětmi a tetami ze Smoliny, kteří jsou první na značkách a dokonce se už těšili, že nikdo nedojede a ceny si rozdělí sami. Chááá…to se tedy přepočítali. Postupně se vítáme se všemi soupeři a přezouváme se do sportovní obuvi. Jdeme si vyzkoušet koule a prvními hody nám padá hřebínek…“Tak to opravdu nebude tak lehké jak jsme si mysleli!“…..Koule se kutálí, hopsá a nakonec si většinou najde skulinku přímo mezi kuželkami…potvůrka jedna. Nikča hledá zprvu otvory, ale ani po důkladném osahání ze všech stran je v kouli nenachází….Prostě jí chybí…Jak říkám…není to bowling. Malá Lili chce také soutěžit, ale vzhledem k malému počtu hráčů už neutvoříme další družstvo. Teta jí pomáhá chytit kulatou a těžkou věc do rukou a společně hází obouruč….“Jéééé, ješťéééééé….!“…Křičí Lilinka a nechce odejít. Všichni si postupně utváříme koulařskou taktiku a turnaj může začít. Každý v družstvu hází 10 hodů za sebou. Vypadá to skvěle po prvním kole, jsme druzí. A tak to zůstává i po tom druhém, závěrečném. Nakonec se všem dařilo, i když si Míša s Hankou ztěžují na bolest ruky. Ještě jedno zápolení v kategorii tet a strejdů. Tetě se nedaří tak jako dětem a Lilinka se neodbytně hlásí o pomoc. Poslední dva hody hází holky obouruč společně, ale nakonec je z toho pouze „bramborová“!...Ale to vůbec nevadí. Hlavně, že jsme si to všichni báječně užili. Ještě předání cen, pár foteček, loučíme se a moc děkujeme za báječné sobotní zápolení. Určitě za rok zase přijedeme.
Očima tety Marti…
|
