Tak jsme si zase jednou přivstali. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Batůžky nám ovoněla sekaná s chlebem na svačinku do lesa. Lilinka připomínající Červenou Karkulku je vážně k nakousnutí. Ještě teplé čepice a můžeme vyrazit. Teploměr ukazuje něco málo nad nulu a navíc začalo slabě mrholit. Ve Vizovickém domově už na nás čekají. Parkuji a děti radostně vyskakují. Máme s sebou jen zdatné malošky. Velcí nám dali košem díky brigádě a dušičkám. Holky s klukama to určitě zvládnou. Přidala se k nám i teta Lucka s Evičkou a Tomášem a také strejda Standa jako vrchní nosič naší krátkonohé Lilči. Vizovické děti jsou v přesile a také jsou tu páni sponzoři – Radek a Radek. Tety z Vizovic nás vedou cestou necestou z Vizovického předměstí kamsi do divočiny. Už v prvním kopci nám začíná být horko. Dospělí odkládají svršky a děti obdivují zvířenu u cestu – pravé nefalšované kozičky…..méééé. Dav se vydal vpřed, ale ze zadu na nás volají, že jdeme špatně. „To musíte po červené!“ Otáčíme kurz a vzduch prořízne ostré aroma psího bobku. A kdo jiný, než teta Marťa. Expertka na exkrementy. „Vážně bych si měla vsadit!“ Pokračujeme v cestě po červené směr Sirákov a nejmenší zaostává. Vizovičtí nám půjčují kočárek, který s díky přijímáme, protože nosička je obsazena Evičkou. Třetí z nejmenších Patriček zdatně šlape po svých! Ale pak silácky popadne kočárek i s Lilinkou a tlačí vpřed, šutry nešutry. Lilinka objevila mezitím svačinku a pomlaskává si zvesela do rytmu koleček. Střídačka…A tak to jde pořád dokola. Maloši se nehádají a cesta ubíhá zvesela. Rozcestník ukazuje už jen 4.5 km a před námi opět kopec. Teta Svatava z Vizovic už je dávno za kopečkama, střed pole se ztratil v mlze. Jaruška jde lážo plážo pohodovým krokem a osamoceně na chvostu si kráčí Patriček s tetou Marťou. Poblíž už nikoho nevidí. Teta Liduška s ostatními už jsou také daleko vpředu. A tak se teta snaží zamluvit Patrikovo zaseklou gramofonovou desku: “Teto, máš kokino?“…“Této mě bolí nožičky!“…Této, máš kokino?“…a teta zaujímá protiútok: „Paťo, víš co to jsou čertovy prášivky?“ … „Paťo koukej dlouhá trubka, zahrajeme si?“…Paťo vidíš ty šiškorohy?“…“A Paťo, kokinko ti dám až na kopci!“….Nakonec jde Paťa stejně na koníka a teta se snaží prozpěvovat, ale chybí jí dech! Konečně přichází vysvobození a strejda Radek si bere Patrika na svá bedra. Všichni dostupní strejdové jsou vytíženi a tety se brodí mlázím díky bahnité cestě plné kaluží. Najednou vidí v louži batoh a nešťastnou Jarušku, která zbobrovala přímo po blatě a narazila si koleno. Tety jí pomáhají a do toho ještě volá teta Svatava, kde jsme, že už sedí v restauraci a drží nám místa. Nedá se, cesty bahnité jsou nevyzpytatelné! Když se konečně všichni usazujeme v zahřátém salónku a na stole voní polévka, je nám fajn. Lili a Evička mají štěstí. Restaurant disponuje dvěmi dětskými jídelními židličkami značky Ikea! Tetě Lucce plesá srdéčko. Ale co to???....“Tak se vám ta cérka nějak šprajcla, nebo co?“ Evičce tekou slzy jako hrachy a teta se strejdou se snaží dostat ji tam, nebo zpět. Ale drží jak zapasovaná korková zátka na láhvi šampaňského! Ještě jeden pár rukou a konečně Evička povolila. A tak si všichni pochutnáváme na výborném obědu. Lilinka se jako jediná v jídle vrtá a Michal není zdejší, dojíždí. Za tři :O…Po jídle si Lilča ledovým klidem vytahuje z batůžku sekanou s chlebem a očička jí září štěstím. „Sýr si snězte sami, maso je maso!“…Teta Svatava vymýšlí hru pro malochy:“ Komu vydrží nejdéle bonbon v pusině, ten vyhrál a dostane nový!“ Někteří si to spletli a otvírají pusu, že je vymalováno. „A kde máš ten bonbon?“…“Vzadu!“ Hlásí hrdě Patriček. „Jó, ty myslíš, v bříšku?!“…Opouštíme teplo krbu restaurantského, ještě jednu společnou fotečku a vyrážíme po svých zpět do Vizovic. Tentokrát to bereme přes Jasenou a dál po náspu okolo Lutoniny. Zvesela, zvesela. Prťata začínají zaostávat a tak Evička sedá do kočárku a Lilinka do nosičky. To se strejda pronese. Během chvilky už jsou holky spací. A Jiřík se začíná drbat, jako kdyby na něho vypustili pytel blech. Zřejmě nějaká alergická reakce na rajčátko. Krupičky pupínků mu postupně naskakují po těle a Jirka připomíná opičku předvádějící své nejlepší představení pro návštěvníky ZOO. Tety Marťa a Luca se Jiříka snaží rozptýlit vyprávěním různých bajek a básniček. Chvilku to zabírá, ale nakonec je Jirka rád, že se může poškrábat. A už nám zapadá sluníčko, Lilinka se probudila a vedle cesty se pase skot. „Této, honem, musíme se schovat! Tam jsou krávy a sežerou nás!!“ Hlásí Darja a v očích má evidentní běsy. Teta Marťa se ležérně podívá a odpoví. „Darjo, ty už jsi viděla masožravé krávy??“…“Ano!“…a Darja mizí daleko vpředu za ostatními dětmi. Tety a strejdové se dobře baví. To nám to bezvadně uteklo. A jsme ve Vizovicích. Lilča nám ukazuje měsíc, který jí připomíná koláč. Sice jen polovinu, ale vypadá, že by si dala:DD…“Už jsme doma z výletu, nezmokli jsme, už jsme tu!“…Děkujeme za super turistiku a těšíme se na další společnou akci. Skládáme děti do auta a frčíme domů. Ahój…..
Teta Marťa a děti
|
