Praha 18. 10. 2014
http://lazaci.rajce.idnes.cz/Praha_-_Nejmilejsi_koncert_a_ZOO_18._10._2014/
Brzké vstávání nedělá většině z nás moc dobře. A o čtvrté ranní se nedá ani mluvit o ptáčeti, které dál doskákalo. Po dlouhé době vyjíždíme kompletně na společnou akci. Děti mají více energie než my tři tety – Magda, Lucka a Marťa. Naštěstí nám pomáhají naše sličné slečny Anička, Hanička a Nikča. Kontrola pláštěnek, obsahu batůžků a můžeme vyrazit k hornímu domovu, odkud jedeme společně zájezdovým autobusem. Nejmladší tříletá Lilinka má půjčený kočárek a tak se přesun nezdržuje. Horní domov už je na místech a naše děti se také rychle usazují. Tety kontrolují počet dětí a umísťují divadelní kulisy do úložného prostoru autobusu. Kytice hlídají Jiřík a Kubík. „Hlavně si ty batohy nedávejte na ty květiny!“…Jako by se stalo. Už jsou pod patronátem tety Magdy a kluci se mohou pohodlně usadit. Nejstarší z kluků Peťa si hledá své útočiště na zadním dvojsedáku. Za tmy vyrážíme směr Praha. Teta Marťa si naivně myslí, že si Lilinka určitě brzy zdřímne. Ta má ovšem energie na rozdávání a nutně musí prozkoumat celý prostor. Navíc osvětlení autobusu působící úsporně nedává ke spánku příležitost. Děti probírají obsahy svých batožin a luxují svačinky a také tekutiny. Následky se projevují záhy. Na dálnici se však nedá zastavit a tak pan řidič ochotně podává klíček od toalety. Nezapomene však dodat: „ Neručím za to, co tam najdete, už jsem tam dlouho nebyl.“…A skutečně! Nějaký poklad pod hromadou papíru byl, ale teta s Lilinkou to vzaly zkrátka. Vyčůrat a ven! Tak už konečně bude malá spinkat. Už, už, zavírá očička. Tety na sebe mrknou a úlevně oddechnou. Příliš brzy. Řidič objevil benzinovou pumpu a zastavuje. Celý autobus je vzhůru a tak za rozbřesku všichni vystupují a jdou na toaletu. Paní ani nechce zaplatit. Pro naše domovy zdarma. Cesta pokračuje za občasného hopsání dětí, dojídání svačinek a dopíjení všech tekutin. Ještě jedna cesta na neutěšenou autobusovou toaletu. Zásoby jsou prázdné, ale už jsme v Praze. Vystupujeme u hlavního vlakového nádraží a s kulisami v rukách se všichni přesouváme k Divadlu Palace. Je to přeci jen kus cesty a už průchod okolo vlakové budovy je obrovským zážitkem pro nás všechny. Všudypřítomný smrad a křik jedné opilé ženy zapůsobily velmi silně a přidaly nám na intenzitě přesunu. Na Jindřišské ulici se Darja ozývá, že potřebuje nutně čůrat. Teta Marťa se jí snaží přesvědčit, aby ještě vydržela. Darja chápe a jen poznamená: „Však já mám teto náhradní oblečení v batůžku!“ To je impuls, který nutí tetu k okamžitému jednání. Nechává kulisu na Aničce a za průpovídky Nikči: „Teto, to nemyslíš vážně?!“ bere Darju a dává jí vyčůrat na kanál. Darja chrochtá úlevou a ulice je rázem prázdná. Urychlený přesun. Asi časový skluz?? Řešení se prostě vždy najde, hlavně, že jsme v suchu. Ostatní už vcházejí do divadla. Skládáme své propriety v předsálí a jdeme se usadit do hlediště. V celém prostoru panuje veliké horko. Za chvilku z nás kape pot. První představení začíná a i nejmenším dětem se to moc líbí. Pokud se na jevišti něco děje, děti se soustředěně dívají a tleskají. Čas letí a je potřeba se nachystat. Tety Lucka s Magdou pomáhají dětem s převleky a nesou také kulisy na své místo. Teta Marťa jde za zvukařem domluvit spouštění cd. Vše jde jako na drátkách. Anička s Nikčou se mezitím starají o Lilinku a Darju, které ještě nemají své role. A máme to za sebou. Za velkého aplausu a pochvalných slov směrem ke kulisám. Teto Magdo a teto Mirko: „Udělaly jste kus práce!“ A dnes jsme vše zúročili! Poděkování všem a také dětem, které dnes nezapochybovaly. Jsme šťastní a vychutnáváme si ještě posledních pár představení. Letos je tato akce jubilejní 10-tá. Musíme se proto všichni ještě jednou vtěsnat na pódium. Společná fotečka. Blik, blik, blik…. Upoceni a šťastní sbíráme děti a kulisy. Ještě velká taška s kostýmy. Sponzor se nabízí, že nám tašku vezme autem k autobusu do Tróji. Tam se chystáme do ZOO a tak souhlasíme. Přeci jen je to těžké břemeno…Venku svítí sluníčko a cesta k parkovišti je tak velmi příjemná. Ještě přepočítat naše ratolesti. A o jednoho je nás méně. Peťa jel na návštěvu a vrací se až v neděli večer. Tak mínus jeden…Děti už jsou hladové, ale slíbené řízečky se budou rozdávat až na večer. Slibujeme dětem jinou dobrotu. V ZOO si dáme dlabanec. Přesouváme se do zahrady, poblíž které jsou nádherné vinohrady. Skoro jako u nás na Moravě. Poblíž vchodu obdivujeme obří voliéry plné ptactva různých velikostí a druhů. Od nejmenších po velké mrchožrouty. Nad celým tímto komplexem se pohupuje lanovka. Děti se radují a všechny okamžitě chtějí být součástí této atrakce. Tetám stojí vlasy hrůzou. Jedná se totiž o jednosedadlovou lanovku bez jištění. Je pravda, že po lanovkou visí síť, která by jistě naše dětičky bezpečně zachytila, ale…. Držme se raději při zemi…..Kozy, ovečky, husy, koníčci a další hospodářská zvířata na chvilku odpoutají pozornost od lanové dráhy. Novou atrakcí Trójské zoo je bezesporu nové Velemlokárium. To musíme vidět. Nad hlavou nám plují prehistoričtí mloci, ale děti v čele s Jiříkem se usadily do křesel, nasadily si zkušeně sluchátka a se zaujetím poslouchají Válku s mloky od Karla Čapka. Otázkou zůstává, zda si nastavily český jazyk….Příští zastávkou jsou gorily, na které jsme se všichni moc těšili. Mají nové mláďátko a vskutku nádherné vnitřní prostory. A máme štěstí. Gorily sice nevidíme, zato jsme si udělali představu o pracovní náplni paní ošetřovatelky goril. Poklidit celý prostor, nachystat zvířatům odpolední svačinku – přesné rozmístění jednotlivých pamlsků je nutností. Po deseti minutách je už přetlak lidí znatelný a teplota vzduchu o několik stupňů vyšší. Teta Lucka vypadá, že brzy omdlí, ale drží se. Magda a Marťa zatím korigují chování ratolestí. Anička zůstala pro jistotu venku. Konečně jsou gorily vpuštěny a pohled zblízka je silným zážitkem. Ještě pár minut pozorujeme život tlupy a její apetit. Tlak lidí zezadu však neustává a tak pouštíme i ostatní do první linie. Venku hltáme čerstvý vzduch. Nádech, výdech, nádech, výdech!!!...Skvělé. Jirka už je z hladu nervózní a tak dál pátráme po občerstvení. Jsme však odkázáni na restauraci těsně u vchodu. Nedá se. Standard, na který, jsme zvyklí z naší Lešné, není v Tróji stejný. ZOO má ale určitě jiné přednosti, které však hladovým dětem nevysvětlíme. Domlouváme se na nejbližší cestě k východu. Ale volíme jinou cestu, abychom ještě alespoň něco shlédli. Obří suchozemské želvy jsou nádherné. Líně si pochodují za sklem a děti z nich nechtějí spustit oči. Dalším pavilonem, jenž nemůžeme minout, jsou kočkovité šelmy. Tygr se tváří nezúčastněně a jen tak ospale vrtí ocasem, jinak se ani nehne. Je za mříží a skoro na dotek. Působí majestátně. Snad právě proto tolik láká pohledy našich kluků. Hlavně Michal se v něm vzhlíží. Opět se ozývá hlad a malošci v čele s Jiříkem už jsou u východu z pavilonu. Prosí, ať už jdeme. Tety počítají, ale nejsme ještě všichni. Čekáme dlouho a nakonec odcházíme nakouknout do venkovního výběhu, kam si jeden z tygrů odkráčel protáhnout své tělo. Ještě letmý pohled a bereme to nejbližší cestou směrem k východu. Lilinka konečně usnula na kočárku a Hanka statečně kočárek tlačí před sebou. Dohlíží, aby ji nikdo nevzbudil. Tety si však myslí, že teď už můžou okolo střílet z kanonu. Lili spí od únavy velmi tvrdě. Tetě Lucce zvoní mobil. „No nepovídej, vážně?! Ale to jste strašně hodní!“ Volal strejda David z horního domova, že se k nim přidal náš Michal. Tety nevěřícně pokukují po všech dětech a drží se za hlavu. „Chápete to? Krmení tygrů a Michal se díval, nemohl se odtrhnout!“ Na druhou stranu jsme rádi, že nám Michala tygr nesežral…Michal si popovídá s dětmi, kde dřív vyrůstal. A naši hladovci konečně objevili restauraci s venkovním posezením. Hurrráááá!.....Tety vybírají všem stejnou baštu. : „Prosíme patnáctkrát hranolky, gyros, tzaziky a malinovku navrch!“Je to velký počet jídel, ale nečekáme dlouho. Odnášíme si jídla postupně ven a děti si mlaskají. Takové hodné děti máme. Lilinka spinká, nají se, až se vzbudí. Lukášek ztrácí barvu a nevypadá vůbec dobře. :“Teto mě je špatně a bolí bříško.“ Během chvilky vyprázdní svůj obsah žaludku několikrát. Teta Magda se sice snaží, aby tuto činnost zvládl Luky na toaletě, ale přání a realita se často míjí. Lukášek už nemá co ztratit a vrací se mu postupně alespoň odstín barvy. Můžeme vyrazit. Máme půl hodiny na přesun k autobusu. Lilinka se mezitím stihla po probuzení nabaštit a tak vyrážíme. Cestou ještě pár foteček Trójských zákoutí. U autobusu se šťastně shledáváme s Michalem a jsme nuceni si vyslechnout jeho historku o časově náročném sledování tygří siesty. Teta Lucka se v tu chvíli silně koncentruje, v čemž jí pomáhá psychologická průprava…A do toho nám přivezli sponzoři naše věci z divadla. : „Ták děti, vyčůrat a do autobusu!“ Jsme všichni, dvakrát přepočítáno. Vyjíždíme se západem slunce z Prahy. Unaveni, ale co. Výlet byl super, divadlo se povedlo a v Zoo jsme se rozhodně nenudili. Pan řidič zprovoznil na cestu zpět toaletu, aby nemusel často stavět. A dokonce zapnul dětem DVD. Vybral příběh o Garfieldovi. Všichni jásají. Smích burácí celým prostorem autobusu. Jen Lili, od únavy ulehá s palečkem v puse. Tetám se také klíží oči a než skončí celý příběh, většina osazenstva spí. Cestou si někteří jedinci vynucují vstup na vypulírovanou voňavou toaletu. Dokonce Jiřík se hlásí, že se mu chce, ale do stísněného prostoru se neodvažuje. Ptáme se ho proč a Jirka povídá: „ Teto já se bojím, tam je ta díra v podlaze!“ „ Néééé, Jiříku, to není turecký záchod.“……Po této informaci se tedy i náš statečný odvažuje. Když konečně autobus staví na malé občerstvení a protažení těla, je venku pořádná tma. Na benzince chtějí za použití toalety 15,- Kč a tak se všichni přesouváme do vedlejšího Mc Donaldu. Zde je záchod zdarma. Sice jsme nuceni vystát frontu asi tří zájezdových autobusů (plných žen), chlapi jsou hotovi hned, ale to se dá vydržet. Ještě chvilku postáváme u autobusu, když se nám u nohou tvoří louže obřích rozměrů. Tekutina vytéká z našeho autobusu, konkrétně z pod toalety. Zjištění, že je to pouze voda z mísy nás sice těší, ale následná doplňující zpráva, že si Jiřík odskočil a nějak to přeteklo, nebo co….je už méně příznivá. A tak provádíme školení o používání toalety pouze za jízdy a v nejnutnějším případě. Snad všichni pochopili…Naloďujeme se a většina opět usíná. Brzy po desáté hodině zastavujeme u našeho domečku. Tety vynášejí kulisy, batohy a spící Lilinku. Ostatní se rozespalí přesouvají do svých rozestlaných pelíšků. Ještě stihneme zjistit, že jsme v Praze zapomněli tašku s kostýmy. No u sponzora v autě. Jaksi nám ji zapomněl vyložit. Ale po rychlém telefonátu tety Lucky a strejdy Davida je vše zařízeno. Kostýmy budou. A tak zdárně ukončujeme dnešní náročnou sobotní misi a také hurá do hajan!
Dobrou noc
Teta Marťa, teta Lucka, teta Magda a děti, bez kterých by to nešlo!...:)
|
