Ahoj prázdniny…..
Jedno z posledních prázdninových rán si na nás posvítilo slunečními paprsky a slibuje veselý den. Odjíždíme do aquaparku v Uherském Hradišti a odpoledne se chystáme rozloučit se s prázdninami po indiánsku. Děti se moc těší. Markétka sedí vedle nové kamarádky Darji, která se k nám teprve přistěhovala. Holky brebentí celou cestu a kluci řeší, jak se budou střídat na tobogánu. Teta Marťa nemá pro Lukáška silikony do uší a spoléhá na obchod přímo u vstupu do aquaparku. „Nemáme, nevedeme!“ Musíme se tedy vrátit k parkovišti a zajít do lékárny. Konečně můžeme do vytouženého plaveckého ráje, děti se už nemůžou dočkat. Dostáváme 20% slevu na vstupné. Prima. Můžeme dvě hodiny řádit. Teta poučuje děti o bezpečnosti a organizaci příštích chvil. Sama jde s Markétkou a Darjou do dámských sprch. Kluci to zvládnou. Vcházíme přes turniket k bazénům. Jen Lukymu nefunguje čip a tak se musí vtlačit s tetou do jedné mezery. Zvládli jsme to a už svištíme hradišťskou trúbou z kopca dole. Holky si vystačí a kluci se střídají. Teta má ze začátku oči navrch hlavy z neustálého počítání dětí a pak také jede s Lukáškem na nafukovacím kole. Nejtěžší je odrazit se a vyjet. Zadky drhnou spodem a né a né se odlepit. Jízda je pak třešničkou na dortu. A jsme dole. Teta opět dychtivě počítá a po několika jízdách si s dětmi zkouší jednu atrakci za druhou. Vodní kolotoč je velkým lákadlem, ale co jednou schvátí, jen těžko vyvrátí. Setrvačnost je věčná. Teta drží jednou rukou zídku a druhou naslepo zachytává dětskou ručku. Darja se rozhodla vystoupit. Nedá se. Těsně vedle. To není naše. Znovu a znovu. Makša z toho má ohromnou legraci a chechtá se na celé kolo a to doslova! Ještě vyzkoušíme bubliny, venkovní i ty vnitřní. Voda je příjemně teplá. Venku jsou bublající místa obsazena a voda klokotá jako by se vařila. Filda skotačí a plácá sebou sem a tam k nelibosti relaxujících jedinců. Ještě několik toboganových jízd. Jura s Kubou si před jízdou profesionálně stahují plavky ze zadku, prý aby to pořádně svištělo. A taky, že jo. Skvěle si to užíváme. Dvě hodiny uběhly. Sušíme se a vyhladovělí se jdeme občerstvit do místního bufetu. Vítězí hranolky a langoš. Každý dle chuti. Dáváme si věci do auta a pěšky se přemísťujeme ke Galerii Slováckého muzea. Dnes se tam koná indiánské rozloučení s prázdninami. Ihned na začátku si děti vyrábějí nezbytný indiánský doplněk. Čelenku. Pera jsou pravá, ptačí. Nejdříve si namalovat ornamenty na proužek papíru, vybrat si pera a secvaknout gumičkou. Každý výrobek je originál. Paní organizátorky ochotně pomáhají a nejen to, ještě malují dětem na obličej a jiné části těla indiánské malování. Děti jsou rozptýleny po nádvoří a využívají různých možností k vyžití. Kluci objevili luk a šípy. Zaujalo je to natolik, že trhají rekordy ve střelbě. Vede Jirka s Lukáškem. Trefují se do středu terče a paní obdivně kroutí hlavou. Holčičky s tetou se zatím pustili do malování na totem a následné navlékaní korálků. Zábava je skvělá a hodina je pryč. Neradi, ale musíme se rozloučit. Děti si ještě mohou vzít sladkou odměnu. Několik fotek a kráčíme na slíbenou zmrzlinu. Městem prochází rudé tváře a všichni se za námi otáčejí. Sobota se opravdu vydařila. Nasedáme do naší karkulky a vyjíždíme zpět k domečku. Byl to skvělý den. Konec prázdnin a škola za dveřmi.
|
