Není jednoduché probudit ty naše velké spáče. O to hůř, když nám vlak odjíždí v 5.15 hodin. „Vezměte si batůžky, ať se vám pohodlně cestuje.“ Jede i teta Lucka, protože nám zařídila ubytování. Už stojíme na nádraží a teta Marťa kupuje jízdenku tam i zpět. Jsme klidní a rozvážní, protože vlak jede až do Prahy a nemusíme se stresovat s přestupy. Strejda Standa nervózně přešlapuje a nahání všechny ovečky do vagónu. Cesta do Prahy probíhá za všeobecného veselí a teta propůjčuje svá krásná růžová sluchátka klukům, kteří si je ve spěchu zapomněli…Ale sluší jim. Vystupujeme v Praze-Dolních Počernicích, kde nám teta Lucka domluvila nocleh u svého bratránka. Pro děti je nachystaný velký stan, ale mají možnost spát i uvnitř. Samozřejmě volí variantu skautského noclehu…větší rozlet. Po malé pauze si bereme svačinku a pití do batohu a vyrážíme za kulturou. Na nádraží si kupujeme jízdenku na 24 hodin. Metro nás vítá a první cesta vede do Holešovic, kde máme v plánu navštívit výstavu dinosauřích fosílií dovezených ze Švédska. Vstupenky jsme vyhráli v soutěži Radia Zlín. Výstava nás nadchla hlavně stářím kostí až 250-ti milionů let. V obchůdku, který nabízí suvenýry spojené s prehistorií se Peťa vzhlíží v dinosauřím batohu, ale cena ho usazuje zpět do reality. Pokračujeme v cestě a hlad doráží v plné síle. Volba padla na blízkou restauraci Pražan, která připomíná svým vzhledem časy dávno zapomenuté. Děti si objednávají Gordon - blue s hranolky a strejda si nenechá ujít chuť poctivého Segedínského guláše. Mňamka! Kofola jako bonus. A teď hurá na tramvaj. Další ze zážitků pro všechny. Přeci jen nejezdíme tímto prostředkem každý den. Počasí máme vymazlené a fotečky jsou tím pádem úžasné. Přesouváme se na starou Prahu směr Karlův most. Snažíme se domluvit slevu na plavbu lodí i s výkladem po Vltavě a také po Čertovce. Pan plavčík je sdílný a cena se nám strašně líbí, neboť v ceně je navíc vstup do muzea Karlova mostu a jako bonus ještě občerstvení v podobě pití a zmrzliny. Posloucháme výklad se zájmem a dozvídáme se i spoustu zajímavostí. Nejdražší pronájem apartmánu přímo s výhledem na hladinu Vltavy je vskutku pouze pro celebrity. Cifra je v milionech na noc a tak jen polkneme na prázdno. Na Čertovce nás obklopuje tajemno a fantazie pracuje na plné obrátky. V muzeu se dozvídáme, jak se naši předkové museli neskutečně snažit, ale jejich zručnost a um se odráží v celé kráse Karlova mostu. Kluci mají problém. Potřeba a nutnost návštěvy toalety je na místě. Ale nikde v dohledu ani strom, kde by se dalo tuto potřebu vykonat. V blízké kavárně smí navštívit toaletu pouze zákazníci. Smůla. „Kluci udělejte si uzel a jde se dál.“ Vcházíme do muzea Torture. Mučicí nástroje a techniky ve třech patrech historické budovy. Je to tady natolik zajímavé, že nedokážeme odtrhnout oči. Běhá nám mráz po zádech při pomyšlení, že se takové věci vůbec mohly stát. Je to velmi silný zážitek a ještě dlouho si o tom povídáme. Venku nám krásně svítí sluníčko a tak se nám vrací pozitivní nálada. Procházíme si Karlův most směrem k Petřínské rozhledně. Všichni jsou už trochu unaveni a žíznivý. Rozhodujeme se pro jízdu lanovkou. Jásáme všichni, neboť představa turistického výšlapu nikoho neoslňuje. Lanovka je pořádně našlapaná a někteří jedinci uvnitř jsou nervózní. Pán si dobírá strejdu a absolutně bez empatií mu dává najevo, že si nepřeje, aby se ho jakkoliv dotýkal svým batohem! Strejda se jen ležérně posouvá o 10 cm vlevo. Muž nepřestává mrmlat a zřejmě na popud své ženy ještě dodává: “Ale já jsem tady byl dřív, nevím, proč bych se měl posouvat!!!!“ Naštěstí je strejda naprosto imunní a nechává situaci vyšumět….Vždyť nejhorší je srážka s blbem!..Na Petříně si dáváme malé občerstvení a teta Lucka se rozhoduje krmit hladové holuby. To se však stává její osudovou chybou a holubů přibývá. Už to začíná připomínat hororový scénář a máme strach o tetiny palečky na nohách. „Kšá, kšá, kšá!!!“....Na rozhlednu se nikomu nechce a tak pouze obdivujeme rozkvetlé zahrady kolem. Peťa konečně vyhledal toaletu uvnitř rozhledny a pouze za 20 Kč. Čekáme, čekáme, stále čekáme. Začínáme mít strach, zda nám Peťa nepropadl mísou. Konečně. To ale byla doba Starou dlážděnou cestou se přesouváme všichni na Hradčany. Nějaké ty společné fotečky, ale zájem si získává hradní stráž. Kluci jsou zaujatí jejich kamennými tvářemi. Nemůžou se odtrhnout a mají z toho hroznou legraci. Pomalu se přesouváme přes hradní nádvoří k zámeckým schodům, ale zjišťujeme, že nám kluci chybí a nejsou v dohledu. Čekáme chvilinku a Hanka se s tetou vrací zpět k hradní stráži. Huráááá. Jsou pořád konsternováni a ani si nevšimli, že by je někdo mohl hledat. Dostává se jim ponaučení, že je potřeba se držet pohromadě. A teď už nás čeká pouze zlatý hřeb dne. Odjíždíme MHD směr Čestlice, kam se všichni hrozně moc těšíme. Anička si užívá jízdu po schodišti a metrem, kde z ní neustále padají samé vtipné hlášky. To je prostě naše Anička. Ještě cesta Aqua busem a jsme na místě. Zajímá nás noční laserová šou, kterou si určitě nenecháme ujít! Vcházíme do haly a teta se strejdou vyřizují vstupenky přes sponzorský dar. Daří se, vyřízeno. Všichni to máme zdarma a tak nasměrováni do růžové zóny hledáme skříňky. Po všech nesnázích nakonec nacházíme i vchod k bazénům a legrace začíná! Tobogány, divoká řeka, bazény, bublinky a bazénové bary jsou předpokladem nekonečné zábavy. Tety a strejda musí nutně vyzkoušet všechny atrakce a ani na chvilku neváhají. Po každé jízdě s vytřeštěnýma očima konstatují, že sem už rozhodně néééééé! Když teta Marťa vjíždí po hlavě do trychtýře a má děs v tváři, ostatním to připadá velmi vtipné. Jízda ve třech na nafukovacím kole je také předzvěstí něčeho napínavého. Tunel roztáčí kolo do všech stran a končetiny všech tří rázem dostávají podobu zamotaného pavouka. Je to jízda pánové. Ještě jízda tety ve dvou a strejda v závěsu. Teta Lucka startuje rychlostí blesku a nechává tetu Marťu nepřipravenou na startu, která však už jen skokem do tunelu chytá madla a plápolá za člunem jako praporek. Dohání je strejda a chytá tetu za nohy. Teta Lucka však nezvládá řízení a vypadává ven, což působí kolaps celé jízdy. Celá hromada těl vybublává nad hladinu. „Už nikdy více!“ Smějeme se a pokaždé, když se potkáváme s dětmi, sdělujeme si své dojmy. Opět se ozývá hlad. Musíme rozhodně vyzkoušet vodní bar. Dáváme si toasty. Je to dobrůtka. Už se blíží čas na laser šou. Celá akce trvá jen 15 minut, ale stojí to za to! Teď už honem do sprch a vysušit. Poslední spoje do Počernic nesmíme zmeškat. Je něco málo před půlnocí a přesun nám trvá asi hodinu. Všichni jsme totálně unaveni a tak padají hlavy. Neustále musí být někdo ve střehu, abychom nezapomněli vystoupit. Této funkce se s grácií zhostila Anička. Neustálým konstatováním situace, že potřebuje litr vody, nás všechny dokonale drží při smyslech….nebo spíš ve stavu bdělém! K bratránkovi dorážíme před jednou hodinou ranní, brána se otevírá. Ještě vyčistit zoubky a hajíííí. Zasloužené pelíšky nás vítají. Instrukce k rannímu vstávání jsou pozitivní. Chystáme volnější rozjezd. Vyspinkejte se dle libosti. Zhruba po desáté hodině voní vzduchem káva a čerstvé pečivo. Na plotně klokotají párečky a smaží se vajíčka pro Peťu, který uzeninou pohrdá….Úžasné!!!! Všichni jsme nadšeni. Pohostinnost s jakou se o nás starají, nebere konce. Postupně se balíme. Anička se svým rozčepýřeným hárem není spokojena se spaním. Spala celou noc na ořechu a k ránu si šla lehnout na pohovku, která je součástí zahrady. Líčí nám všem své dojmy a není jich málo. Vyslechla rozhovor dvou místních o lavičce. Ano, paní si půjde podat žádost na úřad. Anička jen suše dodává, že si také zajde na výbor z žádostí o lavičku! Po úklidu a sbalení se sbíráme k odchodu. Loučíme se, zatlačujeme slzu a vyrážíme do obchodu na nákup svačiny a večeře na cestu zpět do Zlína. Královské dělení salámu a pečiva, pití. Každý si ponese svůj dlabanec sám. Ještě se rozhodujeme navštívit místní kulturní památku. Rozsáhlý park s historickými staveními a bývalým mlýnem. Je to úplný skvost. Dáváme si ještě poslední pražskou zmrzlinu. Obdivujeme chovné jezero, smějeme se u aranžování na focení a v najednou, kde se vzaly, tu se vzaly…..Kozy!!! V ohrádce kozenky a Alešek má druhé vánoce. Štefánek pózuje a holky si to také užívají. Bereme všechny batožiny a vydáváme se směrem k vlakové zastávce. Cestou necestou poblíž kolejí andulka vytřeští oči: „mě se chce kakat!“ Naše Anička problém řeší velmi operativně. Bere leták Rossmenu a rozrážejíce okolní větvoví vzrostlé místní květeny přidřepuje a vykonává svou potřebu. Úleva je znatelná. Anička si opět s úsměvem vykračuje a dělí se o své první dojmy. Všichni jsme nadšeni. Začíná pršet. Radujeme se, že se nám výlet vydařil a počasí se udrželo až do odjezdu. Ve vlaku se snažíme najít volná místa. Rozdělujeme se do tří kupé a usínáme. Cesta utekla o poznání rychleji a už se se všichni těšíme domů. Vydařená to akcička.
Zdraví děti, tety a strejda
|
