Odjezd….poslední kontrola pokojů a děti naskákat do aut…co ty papuče v botárce…maloši z DS jedou na boso a Luky se nám poskládal do jiného auta!! Ven, vyměnit…zavřít bránu a jedeme…v tandemu Nevím jaká nálada vládla ve velkých autech, ale u nás se celou cestu ladilo rádio od hitů radia Evropy, přes střední proud až po Evu a Vaška….ááá vjíždíme do hor….pod kopcem nás pán v zelené vestě řadí do zástupu a pouštět bude až….klouže to klouže, ale držíme se na silnici…ale co to??? Tandem je v trapu a naše „Beruška“ zůstává pozadu. Silou vůle nic nezmůžeme a stojíme…“Peťo, prosím pojď mi pomoct nasadit řetězy“...po 10-ti minutách necítíme prsty a řetěz je pořád nějaký volný…nakonec jsme se rozhodli jen pro jeden…frčíme…juchůůůů….už jsme předjeli aj ty chodce, co se nám smáli!!!!....Ale co to!...Před námi se zastavily obě velká auta…stavíme a koukáme, jak si chlapi natahují řetězy…strejda Standa mi pomáhá s druhým řetězem. Okolo prochází pěší a pán si neodpustí směrem k Mirečce, která sedí za volantem dodávky a drží se volantu…“To je hrůza, my to vyjedem bez řetězů a vy ani s řetězama!“ Mirečka se decentně usměje a asi si něco myslí…“ Já držím jenom volant!“ A první auto už je taženo na laně…a zase už jsou obě auta v trapu….Nedáme se…jeď Beruško, jeď…smrdí nám guma…protáčíme a couváme….ještě jednou a zase….Hanka poznamená:“ Teto, ty nejsi vůbec nervózní!“…“ A proč, však já mám jenom strach o vás“…Tak napotřetí a jedeme zpátečkou dolů…Hanička se drží a volá…“Teto, můžu si vystoupi??“ Stojíme, do protisměru už se valí kolona aut…něco rachotilo…jdeme ven z auta a povídám…“ Hani zkontroluj prosím tě ten pravý řetěz“…a do pr…. on tam není…kus odpadl a zbytek se naruloval…nevím kam…lezu pod auto a Peťa se snaží pomáhat…bezvýsledně…konečně se to povedlo a máme to…voláme strejdovi ať pro nás někoho pošle a dostáváme info…najít v kufru pod taškama hák na tažení lanem…koukáme na sebe s Hančou a vytahujeme celý obsah kufru auta…nikde nic…hledáme vpředu díru na našroubování háku a také bezvýsledně…nemáme hák ani díru…přijíždí zachránce autem s náhonem na všechny čtyři….děti si přesedají k němu a hák nalezen u nápravy…díra také, byla za mřížkou nárazníku…jedeme pomalu a vpřed…cestou ztrácíme i druhý řetěz…nezastavujeme….až u chaty…pán se ochotně vrací a řetěz přiváží…jsme promrzlí, ale šťastní….těšíme se na pokojíčky, z kterých nás bude přecházet zrak ….a nejsme zklamaní…oblékáme se a vyrážíme na průzkum okolí…stmívá se, ale je nádherný západ sluníčka…Alda vozí malochy na bobech, skáčeme, kloužeme se a kocháme…první hvězdičky nám svítí na cestu…ani se nám nechce zpátky…cestou zpět, první úraz…Markétka si prokousla ret a řve jako pominutá….první pomoc je na cestě…“Neřvi!....a je klid…“ U chaty Anička ještě zkouší, že by šla telefonovat, ale kouření ji neprochází a teta Mirka ji žene do chaty!...Na pokojích se sháníme po povlečení…které nám vzápětí paní domácí počítá a rozdává…tak je to dokonalé…Večeře….Mňamka rizotko, ale tety Magda s Mirkou přecenily své síly na tři kopečky…pan kuchař to pak údajně musí dojídat!...Takže všeho móc a žádné zbytky…Teta Mirečka si bere první večer kulturní slovo a během hodiny se hrají zábavné hry…velká paráda přes prvotní nesouhlas a remcání se zapojují všichni a užíváme si to…strejda Standa dává instrukce ohledně mobilů u jídla a na sjezdovce….nedá se….další úrazy při hře prolézání mezi nohama…dva spálené lokty o koberec….ale co…první den končí, děti a 2 tety odpadají od únavy…administrativa a hají…..tak dobrou zase zítra
|
