Psal se březen roku 2000, kdy k nám do domova přišla naše malá Linduška. Moc toho neuměla, ze všeho byla vyděšená a hlavně byla hodně milá. Chodila do školy, do kroužků, zapojovala se do každodenních pracovních činností. A jak šel čas, rostla z ní šikovná, čistotná a pracovitá holka, která vzorně reprezentovala náš domov i na veřejnosti.
V tomto roce však dokončila svou profesní přípravu, a tak nastal čas, abychom se s ní rozloučili a vypravili ji do samostatného života. Lindě se od nás nechce a nám bude jistě také ještě hodně dlouho chybět. Nejde od nás však tak daleko, takže ji budeme vídat a nějaký čas pomáhat, radit.
„Lindo, v další etapě Tvého života Ti přejeme hodně štěstí, úspěchů v zaměstnání, bydlení a také v tom osobním životě. Máš našlápnuto dobře, ostatní již záleží pouze na Tobě. Přejeme Ti hodně sil při překonávání nástrah toho velkého světa, do kterého Tě nyní pouštíme“.
Tety, strejdové a kamarádi.
|
