Jako každý rok, i letos se naše rodinka „dolňáků“ vydala na předem dlouho plánovanou dovolenou v krásné jesenické přírodě. Dne 7. července jsme s notnou dávkou dobré nálady a těšíc se na nové zážitky vyrazili lokálkou do Otrokovic a potom rychlíkem přes Přerov, Olomouc a Šumperk až do Loučné nad Desnou, jež se nachází v blízkosti lyžařského střediska Kouty nad Desnou a je to odsud kousíček třeba i na Praděd či na Dlouhé Stráně. Ulehčila nám to teta Milu, která naložila bágly do auta a odvezla je tam touto cestou a my jsme si tudíž mohli vychutnávat krásu cestování po kolejích….:-) Počasí nám přálo, svačin jsme měli dost, a tak cesta proběhla bez potíží. Jeli jsme společně s „horňáky“, kteří si své ubytování vybrali jen přes kopeček od nás. V Loučné jsme se tedy rozloučili a šli pěšky k naší chatě. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se domek nachází hned za rohem a navíc…. byl báááááječný!!! Všechno bylo nové, čisté a krásné a k našemu potěšení se zde nacházela i pergola s posezením a krbem, bazének s průzračnou vodou, tradiční ruské kuželky, houpačky a trampolína, jež se stala nejoblí benější atrakcí u domu nejen dětí, ale i nás….tet. Dům byl 2 poschoďový a taktéž velmi pěkný. Po ubytování jsme šli na „obhlídku terénu“ – kde se dá najíst, co se dá v obci dělat a hlavně naše dámy pokukovaly po nějaké místní mužské populaci. Vzhledem k velikosti obce byla však zjištěná skutečnost pro holky zklamáním. Objevili jsme ale úžasný areál, kde se nacházel rybníček k lovu ryb, obří centrum průlezek, klouzaček a houpaček pro děti (po naší návštěvě i pro dospělé…) a nejlepší zmrzlinou na světě! Byl zde také kdysi krásný zámeček ve fázi rozpadu, ale k němu přiléhající parčík s rybníčkem byl pěkný a příjemný na procházky. Samozřejmě jsme po návratu “domů“ nezapomněli také otestovat odolnost bazénku, do něhož se však vnořili jen ti nejotužilejší, poněvadž voda v něm byla dosti „čerstvá“. Týdenní pobyt jsme prožili naplno a díky krásnému počasí nám vyšlo vše, co jsme si naplánovali. Byli jsme například na přečerpávací stanici elektrárny Dlouhé Stráně, která je naprosto neskutečným technickým dílem, nad kterým se nám tajil dech. No, některým se tajil dech již po cestě od lanovky z Koutů na vrchol, kde stanice leží, ale zvládli to i naši nejmladší. Museli jsme je ale pevně držet, aby nám na vrcholu neodletěli někam do Tramtárie. Udělali jsme si taky krátkou pěší tůrku do Koutů nad Desnou, kde jsme se také podívali do řezbářského muzea v přírodě, zajeli jsme si do Velkých Losin, kde jsme si prohlédli zámek a nedobrovolně jsme si zde udělali další tůru z důvodu drobného „zakufrování“, z něhož bylo nakonec 12 km!!!! Au!! Ale po vynikajícím obědě jsme na utrpení zapomněli a vydali jsme se do originální zoologické zahrady a muzea veteránů, která na nás působila spíše jako parodie na místa podobného typu. Navštívili jsme také aquapark, z něhož nás zase vyhnala bouřka, a my jsme pak před ní utíkali přes celé město, ale o to více nám pak chutnalo jídlo, které jsme si večer udělali na grilu. No prostě…… byla to ta nejlepší dovolená, kterou jsme spolu zažili. Užili jsme si krásné přírody, sportovali jsme, procházeli se, vozili se vláčkem a lanovkou, jen tak si lenošili, sluníčko pálilo, jídla, pití a zmrzlin bylo dost…. Co více jsme si mohli přát? Vrátili jsme se odpočinutí a spokojení a už teď přemýšlíme, kam se vydáme zase za rok.
|