Náš domeček začínal být časem trochu opotřebovaný. Tu a tam z něho padala omítka, pršelo nám do něj a vůbec,...potřeboval už dostat nový kabát.
Čtrnáct dní dopředu jsme začali s balením, šroubováním, přenášením, vynášením, vyklízením a vším, co ke stěhování patří. Den „D“ nastal v sobotu, 28. dubna. Vstávali jsme velmi brzy, rychle jsem si ještě zabalili pyžama a deky a mohlo se začít. Přijela velká auta, pomoct nám přišli naši kamarádi, hasiči, příslušníci policie, rodiny našich tet a strýců. Pomáhal i pan ředitel z naší základní školy. Před domečkem se nám začali vršit hromady věcí, některé jely na uskladnění, jiné do našeho přechodného bydliště. Během dne jsme odstěhovali snad dvacet aut. K obědu nám tety kuchařky uvařily výborný guláš i buchta byla :-), ale to už jsme se přesunuli do místa našeho nového působiště a začali jsme nanovo. Tentokrát s uklízením a zvládli jsme to, pod velitelským okem naší tety ředitelky na jedničku. Večer jsme měli ještě tolik energie na malou oslavu a přání, aby nám v novém, půjčeném, domečku bylo dobře a ten náš, vlastní, krásně opravili. Také ještě zbyl čas na přátelské fotbalové utkání. Ale pak už nás čekala naše první noc na „novém“ a těšení se na podzim, kdy bude náš domov zase jako nový a my se budeme moci nastěhovat zpátky.
|
