Jednou večer si tak sedíme společně u večeře a povídáme si o všem možném i nemožném. Vtom naše Áďa řekne:“Teto, já jsem již byla tolikrát v Praze, ale ani jednou jsem neviděla tu českou Eiffelovku.“ Nato jí teta odpověděla, že by se to mělo napravit a nakonec proč si nezajet do Prahy, vždyť jsme tam tak dlouho nebyli. Slovo dalo slovo, to hlavní měla potom paní ředitelka, od které jsme dostali na cestu požehnání. Pak jsme potřebovali sehnat ubytování na jednu noc. Tady zase nezklamala naše Amfora na Pankráci. No a my jsme vyrazili na cestu v sobotu ráno. Cesta na D1 byla naštěstí v poho. Po příjezdu jsme se vybalili, snědli řízky a vyrazili vstříc krásám naší matičky Prahy. Sobotní odpoledne jsme se věnovali památkám, tudíž naše první cesta vedla na Vyšehrad. Poté jsme lanovkou vyjeli do našeho hlavního bodu programu – na Petřín. Tam jsme si prohlédli rozhlednu, navštívili zrcadlové bludiště. Pak následovala pěší cesta nádhernou Nerudovou ulicí na Karlův most. Toto již byla místa známá, ale stále nádherná. Kochali jsme se tou krásou. Další naše kroky vedly na náměstí republiky. Zde jsme doprovodili naši Áďu do Obecního domu. Ona byla jediná z nás, která získala bonus, a to formou vstupenky na výstavu iMucha. To měla takový dodatečný dárek k jejím čerstvým osmnáctinám. No a my ji zatím čekali. Abychom z toho také něco měli, zašli jsme si na pizzu. Adél a vrátila z výstavy velmi nadšená. No ale touto se nám začalo kazit počasí, začalo pršet a ochladilo se. Takže z našeho původního plánu, procházky nočním Václavákem, sešlo. Raději jsme se vydali do Amfory, kde jsme měli trochu delší večer.
V neděli jsme museli vstávat dříve, žádné vyspávání se nekonalo. Tento den jsme se dohodli na menší turistice, mimo ruch velkoměsta. Naším nedělním cílem byla Divoká Šárka, která je památkově chráněná. Začátek trasy byl u restaurace Mcdonald’s u turistického rozcestníku. Cesta vedla do údolí k Šáreckému potoku, dále přes železnou lávku po proudu potoku. Na obou stranách cesty byly krásné skalní útvary soutěsky Džbán. Cesta vedla kolem Šáreckého koupaliště údolím kolem skály Dívčí skok. Jak praví pověst o Ctiradovi a Šárce, právě z těchto míst měla skočit nešťastná, ale proradná Šárka ze skály poté, co zradila důvěřivého Ctirada. Dále jsme šli lesem opět podél potoka, když se objevil Čertův mlýn. Jako v pohádce. I nadále jsme se kochali tou nádherou, vždyť tohle přece nemůže být Praha. Ale byla. Každá cesta však musí jednou skončit. Tak skončila i ta naše. Metrem jsme ještě přijeli na Václavák, prošli se zase mezi lidmi a posléze si dali oběd, abychom vydrželi cestu domů. Vrátili jsme se do Amfory, sbalili si věci, předali pokoje a hurá domů. Výlet byl velmi hezký, třeba se nám ho podaří ještě někdy zopakovat.
Dolňáci
|
