Letošní turistický sraz pořádal Dětský domov Strážnice. Původní termín byl již na začátku června. Koronavirová pandemie ale zasáhla i zde. Proto byl vybrán termín náhradní, a to v září. Sice již začala škola, ale kdo ví, jak dlouho do ní budeme chodit? Z důsledku strachu z nové vlny pandemie, odmítly účast některé domovy. My jsme ale stateční. Na tento sraz byli vybráni dolňáci – Lili, Juli, Darja, Filip, Danek a Míša. Tuto sestavu doplnila teta Milu. A tak jsme se v tomto složení vydali ve čtvrtek ráno na cestu, směr Strážnice. Když jsme dojeli do autokempinku, již jsme byli očekáváni a vítáni. Dopoledne jsme se sjeli všichni účastníci zájezdu. Po ubytování následovalo slavnostní zahájení srazu tetou Olinkou. No a po obědě začal již bohatě připravený program. Prohlídka zámku, zámeckého parku a nádherné platanové aleje, po ní následovala prohlídka skanzenu – Vesnice jihovýchodní Moravy. Zde nás provázela velmi příjemná průvodkyně. A to ne, že by tomu bylo jinak v zámku. Po procházce městem, osvěžení zmrzlinkou následovala večeře. No a hlavním bodem večerního programu pak bylo sdružování kolektivů /což vzal úplně doslova náš Dan/, pohybové, míčové hry. Pak už nás čekala jen večerka.
Na druhý den po snídani následovala exkurze v modrotiskové dílně, návštěva muzea, návštěva DD – zde se nejvíce těšily naše dvě holčičky, bylo pro ně velkým zážitkem, když jim teta Olinka ukázala pokojík, ve kterém vyrůstala jejich mamka. Po občerstvení jsme se vydali na radnici, kde nás přivítala paní starostka. Kytici jí předával náš Danek, který byl vybrán z titulu „ místní playboy“, který si vysloužil předešlého večera. Po obědě nás čekala pěší túra do Petrova – Plžů. Cesta byla úmorná, panovalo velké horko. Areál je tvořen jedněmi z nejstarších staveb lidové architektury v ČR. Budování zdejšího vinařského areálu začalo již v 15. století. Dnes je tu k vidění 80 bohatě zdobených sklepů. Již v roce 1983 byla vyhlášena jako první památková rezervace lidové architektury na území ČR. Zde jsme byli pohoštěni dětským vínem. Zrovna ale našim dětem moc nechutnalo, na rozdíl od jiných mladých návštěvníků. No a zpáteční cesta byla příjemnější, vedla kolem Baťova kanálu. Po návratu do kempu, který se mezitím hodně zaplnil návštěvníky, následovala večeře. Po ní jsme se všichni sešli u táboráku, kde jsme si opékali špekáčky. Tety z domova pro nás připravily i bohaté občerstvení. No a někteří si zahráli i fotbálek. Byl to slavnostní večer, na který byly pozvány i bývalé paní ředitelky z DD ve Strážnici a Hodonína. Byly hodně příjemné, povídání a vzpomínání bylo s nimi moc milé. Zanechaly v nás pozitivní pocity. No a poslední večer tak nějak utekl a už tu byla opět večerka.
V sobotu jsme se hned po snídani vydali na okružní plavbu po Baťově kanále. Po ní byla
prohlídka tak trochu více strašidelného mlýna. Po obědě pak přišel ten poslední, a nejsmutnější bod scénáře, ukončení srazu. Celkové zhodnocení, rozloučení. A že se i tentokrát opravdu vydařil, přestože nás tam bylo, na rozdíl od let předešlých, méně. My si to ale přesto užili. Také počasí nám přálo, bylo nádherné. Tak snad se všichni sejdeme opět za rok, tentokrát ve Vizovicích.
Dolňáci
|
