V domečku zůstalo sedm dětí a tak jsme se rozhodli, že než ve městě, raději půjdeme provětrat své hrudní košíčky do přírody, na naši oblíbenou Rusavu. Těsně před odjezdem nás „zradila“ naše nejmladší, tříletá Adélka, která byla hospitalizovaná v nemocnici. A tak jsme v pátek 30.3. vyrazily na rusavské kotáry v počtu šesti dětí – Lilianka, Darja, Áďa, Denisa, Dominik a Luboš a dvou tet – Milu a Lidka + jedné další posily, Barušky, dcery tety Lidušky. Po příjezdu na Jestřabí nás vřele přivítala teta Dáša, v krbu plál příjemný ohýnek. My si pak vybalili své bágly a ubytovali se v hlavní budově. Odpoledne jsme brouzdali po Rusavě, poznávali její kouzlo, někteří tam byli poprvé. Také jsme si zašli na oběd a opět se kochaly krásnou přírodou. Po příchodu „domů“ jsme se převlékli a někteří se dívali na TV, jiní si zahráli stolní tenis nebo společenské hry. Tak jsme se dočkali večeře, kterou nám připravila teta Dáša, a že byla výborná. I když byl půst, my měli masíčko a nějak nám to nevadilo. Po večeři jsme pokračovali v zábavě. Pak jsme provedli večerní hygienu a šli spát. Až na Luboška s tetou Milu, kteří ještě sledovali fotbal do pozdních hodin, kdy hrál Baník proti Jihlavě. My fakt fandili dobře, Baník vyhrál 3:1. Hurááá.
V sobotu jsme vydatně posnídali a poté vyrazili na celodenní túrku na Hostýn. Někteří z nás nebyli moc zvyklí chodit, takže pro ně byla cesta velmi náročná. Je sice pravdou, že v lese bylo hóóódně mokro, místy byla i ledovka, takže to zase hóóódně klouzalo. No zkrátka na Hostýn jsme dorazili špinaví od bláta, jak čuníci. Prošli se po Hostýně, pojedli, koupili si něco dobrého ve stáncích. Odpočinutí jsme se vydali na zpáteční cestu. No a zase pěšky, což se některým fakt nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Domů jsme se vrátili „všichni“, ale příjemně unaveni. Na večeři jsme měli vynikající rajskou omáčku, takže si někteří ani nestačili chodit přidávat. Do Luboška spadlo dokonce 11 knedlíků. To byl hlad. Večer jsme relaxovali. Na neděli teta potom plánovala další túrku na Tesák. To bylo protestů. Ale když viděla ty zničené obličeje, strnula se nad nimi. Tak zvolila den víceméně odpočinkový. A to výletem do Holešova. Když jsme se prošli v zámecké zahradě a po náměstí, šli jsme si trochu zadovádět v krytém bazénu. Tam se všem moc líbilo, prý lepší než ta túra. V Holešově ještě teta nakoupila sladkosti a vyrazili jsme opět domů na Rusavu. Tam jsme si potom zahráli turnaj ve stolním tenise, kde hrál každý s každým. Ani nám není vlastně znám vítěz. Ale asi všichni.
Po další vynikající večeři, tentokrát špenát s výpečky, jsme se odměnili sladkostmi. Poslední večer byl v pohodě, hry, TV. Jen ta naše Áďa se musela učit. A to chemii, jazyk český, německý i anglický. Ale to dělala vlastně po celou dobu našeho pobytu.
V pondělí jsme se po snídani rozloučili s tetou Dášou, poděkovali jí za vynikající večeře, ale i snídaně – švédské stoly, kde bylo mnoho dobrot. Chtěli jsme si ji vzít s sebou do domova, aby se mohla starat o naše žaludky i tam. Ta byla ráda, že nám tak chutnalo. My jí slíbili, že určitě ještě přijedeme. O nějaké to kilo těžší jsme se vydali užít si poslední volný den. Jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm, kde ve skanzenu bylo mnoho vystoupení, atrakcí, řemeslný jarmark a velké množství stánků s dobrotami. Až zrak přecházel. Trochu jsme si zazpívali a zatancovali při cimbále, vše si prohlédli, koupili si dobré sýry – pařenice, nitě podobně. Každý si vybral dle své chuti. Na oběd jsme si dali řízek přes celý talíř, občerstvili se a pak jsme vyrazili směr Zlín. Cesta domů byla v pohodě. Tak jsme si užili naše velikonoční prázdniny, měli jsme se moc fajn a počasí nám také přálo, sluníčko svítilo. Tak snad zase někdy příště, již nyní se těšíme.
Děti a tety.
|
