Na tento turisťák jsme se moc těšili. Vlastně tak jako i na ty předešlé. Ale Telč je přece jen kouzelné město. Na cestu jsme vyráželi hned po vyučování a obědě a to v tomto složení: Darja, Markéta, Danek, Míša, Filip a Lukáš. Někteří, ti starší, dostali dokonce omluvenku na zkrácené vyučování, abychom mohli včas vyrazit na cestu. A v případě zakufrování dorazili na místo za světla. Cílem bylo rekreační středisko Vanov, asi 4km od Telče. Teta již dopoledne narvala všechna zavazadla do transportéru, takže po obědě již zbývalo naložit jen 6 dětí s příručními batůžky a nějakou tou svačinou, co nám na cestu připravila teta kuchařka, a zásobou tekutin, abychom nezapomínali na pitný režim. Pak již jen zbývala teta ředitelka a teta Milu, coby řidič. A mohli jsme vyrazit za dalším dobrodružstvím.
Cesta byla vcelku dobrá, i když jsme se obávali té naší slavné dálnice D1. Ale celkem to šlo. Teta se nejvíce obávala průjezdem Jihlavou, aby našla ten správný směr na Telč. Obavy byly na místě. Zajisté se to nepovedlo na první pokus. Udělali jsme malou zajížďku, zvolili ten nesprávný směr a museli se vrátit. Ale ten druhý pokus byl již úspěšný, tak tetě spadl kámen za srdce. S úspěchem jsme dorazili včas na místo. Bylo to krásné rekreační zařízení, plné malých a velkých chatek, které byly rozprostřeny jak na loučce, tak i v lesíku. Tam nás již očekával pan ředitel dětského domova v Telči, který nás přivítal, zajisté i s ostatními tetami jejich domova, které pomáhaly a pořádáním tohoto srazu. Dostali jsme přidělenou velkou chatu, do které jsme se vešli všichni. Lehce jsme si vybalili a šli prozkoumat okolí. Mezitím se sjížděly ostatní domovy. Pak následovala večeře a poté přesun do Telče na náměstí, kde byl slavnostně zahájen turistický sraz. Na tomto zahájení se podílel i sám starosta, který nás obdaroval drobnými upomínkovými předměty. Pak následovala prohlídka náměstí a odjezd zpět na Vanov. Tam byl již volný program, sportování, opékání špekáčků, hry. Na závěr prvního večera byl i ohňostroj.
Druhý den jsme vyrazili po snídani opět do Telče. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina absolvovala Panský dvůr, v něm lezeckou stěnu a lanové centrum, druhá pak prohlídku zámku, rozhlednu. Po obědě se obě skupiny prohodily. My jsme šli nejdříve do Panského dvora, kde děti měřily své síly a schopnosti na lezecké stěně. Někteří byli opravdu hodně šikovní. Horší to ale bylo na lanové dráze. Lukášek dostal strach a vzdal to hned zpočátku. Ostatní účastníci si ale zahráli na hrdiny, za žádnou cenu se nechtěli vzdát. No a to jsme potom viděli u těch našich hrdinů nejen strach, ale i slzičky. Hrdinství bylo to tam. Do cíle se však museli dostat všichni, ti uplakaní za vydatné pomoci instruktora. Kterému se teta poté omluvila. Ten se ale usmál a řekl, že se nic neděje, že od toho tam je. Po obědě pak bylo toho adrenalinu méně, spíše jsme se kochali krásami Telče. Absolvovali jsme prohlídku krásného zámku, vyšli se podívat na věž, ze které byl nádherný výhled po okolí, procházka po náměstí a také zmrzlinka. Byli jsme pozvaní na prohlídku dětského domova, kde to měli opravdu nádherné. Následovalo pohoštění, tety nám napekly hodně dobrých zákusků a také připravily nějaké to pitíčko, abychom dodržovali v tom vedru i pitný režim. Poté jsme se vrátili do Vanova a jelikož byl nádherný slunný den, šli jsme ještě před večeří zvlažit svá zpocená těla do rybníčku. V tu dobu se s námi rozloučila teta ředitelka, kterou nám teta Svatava z Vizovic odvezla zpět do Zlína. A tak jsme osiřeli. Po výborné večeři – bramborové knedlíky, špenát a vepřové výpečky, kdy si někteří zdatní jedinci několikrát přidávali, pak se z toho i jeden řádně „podělal“, nastala volná zábava. Sportování, opékání špekáčků a různé hry, děti mezi sebou navazovaly kontakty. A zase spánek. Museli jsme se posílit před sobotní dvanáctikilometrovou túrkou.
No a po snídani jsme si namastili řádně pod koleny a vyrazili na turistickou vycházku do okolí. Šli jsme na Michovu skálu, Javořici, Malý pařezitý rybník, ve kterém se i někteří vykoupali. Cílem byl hrad Roštejn. Hradem nás provázela velmi příjemná průvodkyně, která dětem velmi rozuměla. Po občerstvení jsme pak vyrazili zpět do našeho tábora, kde nás čekala
obědovečeře. Pak se museli všichni osprchovat a jinak zušlechtit, hlavně holky. Jeli jsme na diskotéku Mexx v Telči, která byla otevřená jen pro nás. Kromě zábavy, tance, tam byl i rautík, což se všem velmi líbilo. Po tak namáhavém dnu jsme vyrazili, již v noci, zpět na Vanov, kde jsme uložili svá unavená těla k zasloužilému spánku.
V neděli ráno pak následovalo balení, vyklízení chatky a loučení se. Vůbec se nám nechtělo domů. Děkujeme všem v Telči, zejména pak panu řediteli za to, jak se o nás vzorně staral, vše krásně zorganizoval a také jak se dokonale postaral o naše žaludky, aby byly stále plné. Ať již dobrým jídlem, tak i nějakou tou sladkostí. Příští rok se uvidíme zase, tentokrát nejspíš u nás ve Zlíně.
No a cestou domů do Zlína jsme se stavili ještě v Kroměříži na oběd, kde jsme se setkali s naší Verunkou, která byla zrovna v tu dobu v Česku na návštěvě. Přišla nám představit i svého francouzského přítele, se kterým přijela. Velkou radost z tohoto setkání měla hlavně její sestra Darja. No ale i my všichni ostatní.
Pak už následovala cesta domů. Sláva nazdar výletu……..a hlavně se to letos obešlo bez úrazů, i Darja se vrátila bez úhony a celá v pořádku. Tak již se těšíme na ten další ročník.
Teta Milu a ostatní účastníci zájezdu.
|
