Od letního soustředění, i od toho podzimního, kde se nám náramně líbilo, to tak nějak rychle uběhlo a před námi byl rázem ten očekávaný den, ze kterého měla největší obavy teta. A to finále, kde jsme se měly předvést v tom nejlepším světle. Holkám to bylo celkem jedno. I když jsme trénovaly poctivě každou volnou chvilku, Darja byla v pohodě, ale když Lili měla svůj den…., tak to opravdu stálo za to. Dokonce na podzimním soustředění jsme daly hlavy dohromady s Hankou a uvažovaly o tom, zda máme Lilianku v našem velkém družstvu ponechat. Lili si stále cvičila tu svou, jela si zkrátka v tom svém „taktu“. Většinou ale byla o něco před námi. Nějaký synchron jí vůbec nic neříkal. A to bylo v tom lepším případě. Jindy se sekla a nechtěla cvičit vůbec. Urazila se, napučela a seděla. K nějakému cvičení ji nešlo přinutit. Nakonec jsme se ale rozhodly, za přimlouvání tet z druhých domovů, že to riskneme a Lili zkrátka cvičit bude. Alespoň bude mít první zkušenost na velkých závodech. Takže když nastal ten den „D“ – finále v Praze, naše ambice na nějaké umístění byly fakt nulové. Holkám teta slíbila, že když nebudou poslední, ale alespoň předposlední, sladká odměna je nemine.
Do Prahy jsme jely již v sobotu 21. 11., den před zahájením finálových závodů. Letos s námi jela i Linda, která chtěla s nostalgií zavzpomínat na „svá mladá léta“, kdy několik let byla zapojena v tomto projektu Hanky Kynychové a která byla po všechny ty roky velkou oporou našeho domova. Také šla tetě pomáhat s holkami. Odpoledne jsme si udělaly procházku po Praze, relaxovaly a večer si ještě párkrát sjely tu naši sestavu kategorie aerobik mini – „Brannej den Šmoulů“.
V neděli jsme se již všichni sešli na Smíchově v music clubu FUTURUM, kde byl „rozstřel“ všech kategorií, při kterém porota rozhodla, kdo bude v pondělí 23.11. závodit dopoledne ve finále, a kdo, ten silnější, odpoledne v superfinále. Tento den byl velmi náročný a trval až do pozdních večerních hodin. Když bylo již 21 hodin, Lili byla hodně ospalá, rozhodly jsme se nečekat na vyhlášení výsledků a odjely jsme domů, abychom se na to finále alespoň trochu vyspaly. Řekly jsme si, že stejně v pondělí ráno v 8 hodin musíme být na „place“, kde začne trénování na slavnostní nástupy všech domovů a poté finálové závody.Takže ráno se dozvíme, zda budeme závodit dopoledne, či odpoledne. Ale počítaly jsme zajisté, vzhledem k našim malým ambicím, že dopoledne bude vše za námi. Jaké bylo ale naše překvapení, když hned ve dveřích šatny na nás volaly tety z Frýdku – Místku, že jsme v superfinále. Tomu teta vůbec nevěřila a šla si vše raději ověřit na vývěsní listiny. No a výsledkem bylo zjištění, že tety měly pravdu. Tak takový výsledek jsme opravdu nečekaly. O to více to pro nás bylo zavazující.
Před vystoupením byla tréma, větší než předešlý den. Ta ale asi nejvíce postihla tetu, holky byly klidnější. Když moderátor Braňo Polák vyzval na jeviště dětský
domov ZLÍN, musely jsme do boje. Vběhly jsme na jeviště – teta jako taťka Šmoula a Darja s Lili, dvě Šmoulinky. Cvičily jsme za hlasité podpory obecenstva, kde bylo nejvíce slyšet Lindu. Jak jsme docvičily, sklidily jsme velký aplaus. Úspěch sklidila hlavně Lili, která se tak nějak „hecla“ a byla fakt dobrá. No výsledkem našeho snažení bylo nakonec pěkné 4.místo. Odměnu jsme přebíraly z rukou Romana Vojtka a Ondřeje Sokola, což byl také silný zážitek.
Celý finálový den se prolínal, jako vždy,s bohatým doprovodným programem, v němž přišla podpořit vystoupení dětí z dětských domovů řada známých celebrit. Pro holky bylo velkým zážitkem setkání s kamarádkami a kamarády, se kterými se poznaly během letního a podzimního soustředění.
Děkujeme Hance, že nám umožnila zúčastnit se jejího projektu, kde se nám celkem zadařilo. Příští rok máme chuť opět do tohoto boje jít. Snad to vyjde.Darja, Lilanka a teta Milu.
|
