Daruj hračku...Klekánice
30.10.2015
http://lazaci.rajce.idnes.cz/Daruj_hracku...Klekanice_30._10._2015/
Poslední akce tety Marti… …Dnešek není ničím vyjímečný…krásně zbarvený do podzimních barev…pohoda…je potřeba dořešit akci Daruj hračku…materiál jsem si dovezla z domu po složitém výběru se svou kamarádkou. Skoro se holka jedna dřevěná nevešla do auta…(nééé kamarádka, dřevěný skelet na postavičku)…Dvě blondýny z leva zprava….a je to tam! „Jarinku, asi nebudeš mít radost?! Potřebuji tvoji šikovnost a nápaditost!“ Se strejdou jde vše v pohodě. Nejprve nás čeká hrubá motorika….a to doslova! „Vrrrrm, vrrrrrm….!“ Motorová pila vrčí o sto šest až piliny lítají. Když už to vypadá jako tělo k světu….dumáme a přemýšlíme! A to bolí! Prozatím si strejda může dáchnout. Prý mi dokonce vydlabe oční důlky a můžeme použít pingpongové míčky……Ve spolupráci s tetou Liduškou (velmi děkuji za pomoc při tvorbě obličejové části!)…pokračuji v přemýšlení….a zase ta bolest……I teta Mirečka pomohla k dokonalosti (nějaké ty hadérky ze zásob)…s tetou Lulou (utajované červené kamaše na pozénku….je to baba…muší mít prsénka!! (holky móc díky)….Ale pořád to není dokonalé. „Jarinku, potřebuji pytel! Ale takový ten pořádný, hrubý, víš??“ …A zase mám pomocníka. A pytle dokonce dva! To bude parádnice! Postavička k projektu Daruj hračku už je pomalu na světě. A tak si tu poslední službu na domově pěkně užívám. Celé odpoledne jsme venku, sluníčko nám vykouklo z poza mraků. Obhlížíme a ještě nám něco chybí. „Pařátek, musíme do lesa!“ Vybíháme s Míšou a Darjou ještě do lesa a řádně vybaveni pilkou na dřevo. Strejda myslí na všechno. A nakonec se hodila. Ještě hůlka do ruky a z vesela jdeme dodělat to veledílo. „Ťuky, ťuk….“ Hřebíčky místo knoflíků….trošku potrhat a naaranžovat….“A je to!!“ Nádhera. Už přemýšlíme, jak toho využít. „Večerní stezka odvahy??“ „Jóóó…této prosím…my chceme stezku odvahy a s baterkou!!“ Uvidíme….rozhodneme se po setmění, aby to bylo stylové!..:)…. A ještě něco málo o Klekánici místní…. Klekánice je strašidlo, co sbírá děti, které jsou ještě venku pozdě večer po tzv. Klekání. Je spojená s večerní hodinou, kdy se zvonilo k modlitbě. Klekánice vypadá jako žena v dlouhém hnědém plášti. Zdálky je k nerozeznání od člověka, ale zblízka je poznat, že je to strašidlo, protože má škaredý zvrásněný obličej šedé barvy. Má vykulené popraskané oční bulvy, většinou modré barvy. Vyskytuje se na vesnicích a výjimečně i ve městě, ale nikdy ji nepotkáme v lese ani jinde v přírodě. Po klekání prochází několikrát vesnici tam a zpět a kontroluje, jestli není náhodou ještě nějaké dítě venku. Pokud nějaké dítě objeví, sebere ho a zavře do kapličky, nebo kostela. Tam ho nechá až do rána a potom ho za svítání pustí. Nikdy však Klekánice dítěti neublíží, akorát ho straší. Charakteristika: Původ: Česká republika (Zlínsko) Existence od roku: 1000 Vzhled: Vypadá jako stará žena v hrubém kabátě, má šedý obličej Podle čeho ji poznáme: podle očí a šedého obličeje Jak se projevuje: Je tichá, ale je neustále v pohybu Místo výskytu: Vesnice, někdy i města Doba výskytu: Večer po tzv. Klekání Čím jsou nebezpečné: Sbírají děti Oblíbená činnost: Procházení vesnice tam a zpět Co mají rády: Večerní klid Pozice k člověku: Sbírá děti, které nejsou po tzv. Klekání doma Poznámka: Neumí létat a nebojí se ničeho!!! Očima tety Marti…….pááááááááááááááááááááááááááááá…..