Všemina – Cyklobrána do prázdnin 15. 06. 2015
Ráno se na nás trošku mračí nebe, ale teplota pomalu šplhá nahoru. Ještě přibalujeme pro jistotu mikinu. Kola jsou nabalena, cyklo - výstroj v plné polní. Natěšeni vyjíždíme. Na Všemině už je plno. Na parkovišti se potkáváme s tetou Liduškou a tetou Radkou s dětmi z Vizovic. Jsme pozváni na odpolední oslavu. Montujeme kola, nasazujeme přilby a vyrážíme pěšinkou k registraci. Nebe už se pomalu protrhává. Děti jsou tak natěšené, že kopeček berou jakoby nic. Jen se práší za kolečkem. „Teto, já mám pinavé nožičky.“ Lilinka má potřebu být jako z cukru. Myslíme si, že jí to dlouho nevydrží……Před námi se rozprostírá výhled na Všeminskou přehradu. Začínáme se potit a tak pohled na vodní plochu v nás evokuje chuť si jít zaplavat. Vyzvedáváme si registrační čipy a čísla pro děti na kolo. „Konečně jste jako praví závodníci!“ Děti si obdivně prohlížejí svá kola. Paní na pódiu hlásí všechny přístupné atrakce a aktivity pro děti. „Tož to musíme vyzkoušet!“ Skákací hrad, program pro děti pořádaný DDM z Otrokovic, trampolína, průlezky, vířivá vana, auta, střelba z luku a spousta zábavy pro všechny. Hlídám si čas na start. První startují naše dvojčata – Filda s Markétkou. Ještě pitný režim, helmu, dresy a frčíme se postavit za startovní pásku. „Tfuj, tfuj, tfuj!! To dáte děcka!“ Nervozita, že by se dala krájet. „Pif, paf!“ výstřel zazněl a je odstartováno. Cvakám fotečky do alba. Přesouváme se postupně na různé pozice a fandíme…..Všichni závodníci dojeli v pořádku, naši se zúčastnili a určitě se nemusíme za nic stydět. „Děcka, rychle se vysvlečte a šup se osvěžit do vířivky!! A napít!!“ Teta Liduška se obětovala a stojí v kloboučku u napuštěné, bublající vířivky. A děti se cákají a cákají…Kontroluji čas a posílám pomalu se rozpouštějící tetu s Darjou na startovací pole. Máme široký věkový rozptyl a tak se musíme s tetou postupně prostřídat. Mezitím se snažím urvat co nejlepší snímky našich závodníků na trati. Výraz v obličeji mluví za vše….Závod je náročný a tak si děti zaslouží velkou pochvalu. Blíží se start naší nejmenší na odrážedle. Předjezdec v kostýmu šaška se dětem hodně líbí. Lilinka si ho natolik oblíbila, že už jen jeho přítomnost na trati ji motivuje k nadlidskému výkonu. Ani teta Liduška nestíhá dobíhat. Lilinka proráží cílovou rovinku jako čtvrtá a na krku se ji houpe krásná medaile. Má hvězdičky v očích a velkou radost. Je to i radost pro nás. Hlavně, že si to všichni užívají. Před námi je poslední disciplína, nejtěžší start celého závodu. Jirka, Kuba a Lukáš jsou trochu nervózní. „Kluci, jak dojedete, hupsneme si do vody!“ Doplňujeme tekutiny. Ještě podávám klukům lahve na kolo a vyčkáváme na startu. Startovní pole je hodně obsazené. „Kluci, nestresujte se, hlavně dojeďte a kdo nebude mít sílu, tak zastavte. Nikdo se nepřepínejte! Tfuj, tfuj, tfuj!!“ Výstřel zazněl a je odstartováno. Běžíme s foťákama jako správní lovci senzací a fandíme…Jedou se čtyři kola po 2,2 km. Vím, že pro Lukáška to nebude jednoduché. Na druhou stranu se hrozně těšil a úsměv mu vydržel celý závod. Dokončil dvě kola, ale je vidět, že si to užil. Plácneme si na pohodu a jdeme se občerstvit. Převlékáme se do plavek a jdeme zkusit vodu v nádrži. Břeh okupují desítky skotačících dětí. Naše děti zprvu nesměle postupují vpřed. Nakonec si to užívají. Osvěžení je to parádní. Zvlášť po takovém výkonu. Holky si našly kelímek a loví malé žabičky. Nosí nám je s tetou ukázat. Už jich mají šest. Lilinka dostala za úkol kelímek pohlídat. „Teto, já donesu tlochu vody plo žabičky.“ „Lilinko, ale ať ti neodplavou:“ Po chvilce strávené u vody se Lili, vrací. „Teto, tlošku žabiček vyplavalo, ale to nevadí, jedna jestě žústala!“……Po osvěžení se jdeme sbalit a koupit si zmrzlinu. Každý si vybírá příchuť. Na louku shazuje letadlo bonbony a tak si běží děti posbírat. Mezitím vyhazuje bonbony a žvýkačky i sám pan kouzelník a bavič na trávník u hotelu. Holky to vychytaly. Mají plné hrsti a Jirka se vrací zklamán, že nic nemá. Darja se s ním dobrovolně dělí o svůj úlovek. Ještě balonky. Krásné patvary, ale po ráně u ucha se snažím držet od těchto vymožeností co nejdál. „Asi jsem na jedno ucho hlucá…pomoc!“ Vydáváme se ke kolům. Vtom Lilinka začne plakat a na patě má stržený puchýřek. Zrovna procházíme okolo stánku první pomoci. Paní záchranářka nám ochotně nabízí pomoc. Lilinka vydává hrdelní řev za který by se nestyděl ani král zvířat…“Uáááááááááá!!!! Co to jééééééééééé!!!!!!“ …..“Lili, neboj, to je jenom vodička na vyčištění a dostaneš nálepku.“ Nepomáhá. Chlácholíme ji všichni kolem, hromádka s použitými tampónky pomalu narůstá. „Táááák a je to!“ Děkujeme a už s úsměvem odcházíme za dalším dobrodružstvím. Bereme kola. Nasazujeme přilby. Jízda k autu už je brnkačka. Opět musíme kola demontovat a naskládat do auta. Ťip, ťop! A teď jsme vážně vděčni za klimatizaci. Obě auta vyráží směr Vizovice, kde na nás čekají děti s tetama na zahradě. Vítají nás a děti se okamžitě věnují hrám a občerstvení. Nakonec máme všichni i dort se zmrzlinou. Největším lákadlem je pro děti bazénové osvěžení. Hrajou se hry. Oslavenec Pepa se s dětmi ochotně dělí o své dárky a také sladkosti. Lilinka dostala druhý dech a zdatně sekunduje klukům v cákání bazénové vody na všechny strany! Někteří pečou pískový dort, druzí si hrají s auty, nebo fotbálek. Všude je slyšet dětský smích. Dovádění nebere konce. Až se s tetou divíme, kde ty děti berou pořád tolik energie. Pomalu se blíží čas odjezdu. Teta z Vizovic ještě přináší vynikající chuťovky, které na stole dlouho nevydrží. „Kobylky…to je mňamka, že?!“ Děkujeme za pohoštění a skvělé zázemí a loučíme se s dětmi i tetami. Máváme na rozloučenou a svištíme domů. To byla zase krásná neděle……
Očima tety Marti…
|
