7. den
Předposlední ráno v Peci. Už teď je nám smutno. Ale dnešek je závodní. Děti se moc těší. Na odpoledne máme nachystáno velké překvapení. Po velmi vydatné snídani nasazujeme všichni lyže a prkna. Jdeme na cvičný svah. Lilinka se sune k zemi jako rosol. „Mě bolí nožičky!“ a dál už nemíní jít ani krok. Smýkáme se s celou výzbrojí na kopec a u prvního vleku to vzdáváme. Nasazujeme lyže a svištíme na vrchol. V noci nám nachumelilo a sněží dál. Sníh se lepí na lyže. Trošku to vypadá jako na sněžnicích. Přilepit, hop, hop, hop a bááááác!! Je to legrační. No jo no, když člověk nemaže, tak nejede! Jsme na značkách. Stavíme s tetou Mirkou slalom s tyček a ostatní si dávají pár drhnutých jízd. Pomalý rozjezd, rychlý dojezd. Jen Jirka je pořád přilepený. Sundal si lyže a přilepil se i na boty. Vypadá jako na chůdách….A už máme hotovo a vyzkoušeno aj zkušenou prknařkou Hankou. Tři, dva, jedna start. Teta Mirka měří čas, já fotím, teta Liduška natáčá a Simonka púšťáááá….. „Do toho, do toho, do toho….“ První se lepí Makša. Vzteká se, ale nevzdává to. Konečně se rozjela. Při průjezdu fotografickou zónou si však neodpustí. “Nefoťte mě….nefoťte mě!!!“ A otáčí hlavu na opačnou stranu. Nakonec má výborný čas a teta Mirka všem odečte za lepivou zónu nějaké cenné vteřinky. Nikča na startu a hop, hop, hop, hoplá….nejede. Vzdává to s peprnými slovy na rtech a sjíždí mimo trať. Všichni už dojeli. Poslední sjíždí teta Liduška s Lilinkou a mají bezkonkurenčně nejrychlejší čas. Další disciplínou je sjezd boulí, nebo-li vlnobití. Všichni sjíždí bez komplikací, jen Jirka už to vzdal. Jde po svých. Je dobojováno a tak nezbývá, než sesbírat hůlky a jet na gáblík. Uzavírám peloton a stavím si Lilinku pod sebe. Krásně se opírá do kolínek a hledí jako závodník vpřed. „Jeď teto, jeď!!“ Svištíme jako namydlení. Na cestě jsou boule a tak to s námi chvilkami hází. To však Lilču pouze uvádí do záchvatu smíchu….A tak jedeme a smějeme se. Bezva jízda. Na boudě už nám voní vanilka. Buchtičky s krémem. Mňamka. S nacpanými bříšky čekají všichni na překvapení. „Dáme si 20 minut relax a oblečte se. Pojedeme na lopatách a lyžích dolů k autu, tam necháme věci, přezujeme se do pohorek a jdeme na bobovou dráhu v Peci, kterou máme v ceně permic!!“ Děcka jsou chvilku konsternované, ale pozitivní emoce nedají na sebe dlouho čekat. „Jupíííí!“ Teta Mirka se dobrovolně vzdává a jde s Lilnkou číst pohádky. Pak bude chystat diplomy na večerní ukončenou celého týdne. Čas kvapí a všichni už stojíme v lyžárně. Beru si Fildu, Hanku, Míšu a Nikču. My sjíždíme po sjezdovce na lyžích a prknech. Ostatní tvoří s tetami skupinu lopaťáků. U auta se potkáváme brzy po sobě. Jsme prostě jedničky. Přezouváme se a míříme směrem k Relaxparku, kde na nás čeká 900 m dlouhá bobová dráha. Jdeme zkratkou a brzy se před námi otevírá pohled na kovové monstrum rozlezlé po celém příkrém svahu. Naskakujeme do vozíků po dvojicích dle instrukcí přítomného pána. Poutáme se jako v autě. Ještě chytit brzdné a poháněcí páky. Sedím s Lukáškem v posledním vozíku. V ruce držím kameru a nohou se opírám o páku. Už slyším pískot, ale nic nevidím. Okolo je dřevěné zábradlí. Luky se tetlí radostí. Vtom vidíme vozíček s Makšou a Hankou. „Brzdiiiiiiiiii!“ „Nééééé, já si to chci užít!“ „Uáááááááá!!!“ Emoce jsou vypuštěny! Když sjíždíme s Lukym velkou zatáčkou dolů, i z nás se derou ječivé hrdelní zvuky………..Dole už na násnetrpělivě čekají všichni ostatní a žadoní: “Teto, můžeme jet ještě? Prosím?!“….Nemáme však čas, musíme se vrátit k autu, přezout se a stihnout lanovku na Hnědý vrch. Zábava ještě nekončí. Cestou k autu objevujeme městské dětské hřiště. Atrakce jsou lákavé. Chvilku si děti užívají kolotoče, průlezky a houpačky. U auta si bereme lyže a lopaty. Do kopce to jde pomaleji. Procházíme okolo sjezdovky Javor, kde je velmi živo. Závody „snowbel“ upoutali pozornost. „Úžasné!!“ Partu nadšených lyžařů pro tento atraktivní výkon a sounáležitost celého družstva, lze jen obdivovat. Šlapeme cestou až k sedačkové lanovce. Nahoře se otevírá nádherný výhled na okolí. Lopaťáci jsou na značkách a sviští z kopce po cestě. My sjezdaři se připojujeme a užíváme si naplno. Hanka s Nikčou sedí na prkně jak na bobech. Nabírají tetu Simonku, která si vzala prasklou lopatu a moc jí to nejede. Tandem na prkně vypadá vtipně…….Projíždíme nádhernou přírodou. Kubík s Jirkou nám ještě předvádějí, jak udělat anděla ve sněhu. Pak už nám zbývá jen kousek sjezdovky k boudě. „Jsme tady!“ Teta Mirka zrovna domlouvá Lilince, aby vylezla z vyhřátého pelíšku. Po koupeli už se těšíme na večeři. My tety už potajmu domlouváme rozdávání diplomů a veselý rozlučkový večírek s dětmi. Ještě je potřeba sbalit ve všech pokojích tašky na ráno a mne čeká balení běžek. Hanka mne v tom nenechává a jde mi na pomoc. Hodná holka…Když je dobaleno spěcháme na baštu a po večeři se scházíme v mezipatře, děláme si prostor a začínáme. Teta Mirka rozdává diplomy. Každý si přijde na své. Pak hrajeme hry a zpíváme při kytaře. Sladkostí je pro všechny dost a nálada je skvělá. Dnes velíme dřívější večerku. Ráno musíme před snídaní ještě vysvléct ložní prádlo. Pohádka a dobrou noc!
|
