6. den
Tak nám to počasíčko bude přát až do konce..Venku se střídají mraky a sluníčko, trochu se ochladilo, ale výhled je parádní. Sice Sněžka vidět není, ale to už je v Krkonoších standard. Po snídani si domlouváme s tetou Liduškou sloučení družstev. Když už je Filda tak zdatný lyžař. Jedeme společně vyzkoušet po ránu Hnědý vrch, ať si i ostatní užijí sedačkovou lanovku. Po třech jízdách zjišťujeme, že se kvalita sněhu rapidně zhoršuje a tak jedeme na závodní zkušební dráhu. Tam se Míšovi opět vypíná v zatáčce lyže a navíc se nestíhá vyhnout Fildovi před sebou. Je to menší kolaps na trati. Zavrhujeme i tuto variantu. Jedu s Hankou a Filípkem na velký Javor. Povrch sjezdovky je příjemný a zatím drží. Pár jízd před obědem. Na chatě na nás čeká opravdová pochoutka. Nedokážeme odolat přídavku. Ufff…Ani se nepohneme. Všichni jsme vděčni za poobědový oddech. Teta Mirka si to užívala s třetím družstvem na Klondaiku a pomáhala Nikča, kterou bolela nějaká část jejího zmoženého těla. Projevuje se fyzická námaha na organismu. Koukáme z okna a vidíme, že se na nás valí černá mračna. „Snad to ještě vydrží!“ Odpoledne jdu se Simonkou a Lilinkou společně s Hankou na cvičnou louku. Darja s Makšou a Kubík s Lukáškem jezdí hore dole. Jsou šťastni, že nemusí šlapat. Mlha houstne. Přidává se chumelenice. Děti mají svítivě zeleno-žluté vesty s kačenkou. Krásně jsou rozeznatelné. Když končí vleky, sjíždíme se společně s ostatními u boudy. Máme plno dojmů z husté mlhoviny. Je už vlezlá zima a tak se jdeme osprchovat a teta Mirka se rozhodla pro natrénování nové divadelní pohádky. Zkouší na chodbě a budí pozornost u ostatních ubytovaných. Nejvíce zvědavé jsou děti. Už voní večeře a pozornost klesá. Hurá…mňamka. Ještě, že ten pan kuchař tak výborně vaří. Pořád se máme na co těšit….Dnes jsem slíbila malým dětem večerní lyžování na cvičném svahu. Těší se moc. Ještě nikdy to nezažily. Beru si s sebou tetu Lidušku i tetu Simonku a Luky mezi prvními šlape dokopc nad chatu. Holky jsou v závěsu. Markétka strašně brblá, že jí bolí nožičky a proč jdeme do kopce. Nedá se. Nahoře si všímáme zhasnutých světel. Ticho. Nikde nic. Co se dá dělat. Nejhůře to nese Luky. Je zklamaný. Řešíme s tetami alternativní řešení. Zavrhujeme společnými silami přejezd na Javor a bereme hůlky na vlastní noční slalom u boudy. Děti mají opět energii a šlapou znovu nahoru. Rozestavuji tyčky, zkouším obloučky. Ještě pidi změny a můžete vyrazit. Jeden po druhém. Teta Simonka púšťáááá a teta Mirka natáčí. „Do toho, do toho…!“ Cena je lákavá. Pro každého Mikulášská figurka z čokolády. Ještě vyčistit zoubky a šupky do pelíšku….Dobrou…
|
