3. den
Zase jedno krásné sluníčkové ráno. Výborná snídaně a šupky do lyžáků. Kolečko se protáčí. Beru si skupinku dvě a vyrážíme na cvičný svah. Teta Mirka už hyperaktivně s velkými dětmi vyjela. Permice se mušííí využít. Liduška se Simonkou a maloši skotačí na cvičném svahu. Počasí přímo opalovací až to nutí k odložení jedné vrstvy. Pouštíme se s klukama na pořádný svah a děláme tradiční kolečko. Zahrádky, Hnědý vrch a závodní dráha. Kluci si to moc užívají. „Tak co, pojedeme sedačkovou?“ „Jóóó…“křičí Filda, Jirka i Míša zároveň. Sníh je od sluníčka rozbředlý a těžký. Lanovka se trošku zhoupla, vysoko nad zemí a stojíme. Jirka má děs v očích. „Néééé, teto proč mě točíš, když já se tady bojím?!“ Na vrcholku se fotíme společně se Sněžkou a sjíždíme dolů. Hlavně žádné divočení. Děláme nějaká videa, na která se podíváme večer a povíme si o chybičkách. Na závodní trati je to legrace. Jen Míšovi se vypnula lyže a dlouho nejede. Když se konečně vynoří, vykládá nám svůj příběh o vyměněné levé a pravé lyži. Blíží se oběd, jedeme na chatu. Všichni jsme rádi, že máme polední relax. Tety kafíčko a nejmenší Lilinka spánek. Ostatní se střídají u tabletů. A zase jsme dostali pochvalu od ubytované paní. „Vy se vymykáte státnímu průměru. Takové hodné děti a já se bála, že si neodpočinu!“ Takové zprávy jsou potěšující. Odpoledne vyrážím pro změnu aktivně s jedničkama já, Liduška si bere kluky a Mirďa vyráží s malými na cvičný svah. Simonka vyčkává, až se vzbudí Lili. Jak si tak jezdíme, zvoní telefon. Liduška na drátě celá nešťastná shání se po permanentce. Půjčila jí dopoledne Darje na vleku a zapomněla na chatě. Teď, když krásně sjela s klukama dolů, stojí bezprizorně u turniketu a potřebuje se dostat nahoru. Ale bez karty to nepůjde. Má u sebe nějaké drobné, ale to není dost pro převozníka. Nedá se. Vytahuje svou ženskou zbraň. Dělá psí oči a maže….a maže….a maže!!!! Nakonec…jak jinak…pan vlekař mhouří obě oči a pouští nešťastnou tetu. A tak si užíváme všichni nádherného a výjimečného opalovacího počasí. Ve čtyři končí vleky. Domlouvám se s Peťou, že musíme vyjet tak, abychom stihli poslední jízdu nahoru k boudě. Peťa mě i s Nikčou a Hankou přesvědčuje, že vleky pouští až do 16.10 hodin. To jsme klidní. Nespěcháme. Kocháme se nahoře a přemýšlíme, jakou cestou se budeme dnes vracet z večerního lyžování. Omyl. 16.03 a turnikety u vleku jsou přikryté. „Nahoru už se vlekem nedostanete.“ Povídá vlekař a pěkně se usměje. V té chvíli nám zatuhnou obličeje a svorně se s holkama pouštíme do Peti. „To bude drahé!“ Už pouhá představa chůze v přezkáčích do kopce s lyžama na rameni dává zabrat. „AUUUU!“ Hledáme nejkratší cestu. Ještě před výstupem se holky snaží oslnit svým vzhledem kolemjedoucí rolby a skútry. Nepomáhá a tak si děláme piknik na snowboardovém prkně. Máme sušené hovězí. Pytlíček poslední záchrany. Vyrážíme vzhůru. Cesta nám trvá 35 minut a vidět na konci naše brunátné obličeje a slyšet slova či naše myšlenky…“Prosím, nemluvte na mě nikdo 2 hodiny!“ povídá Hanka a všichni se musíme osprchovat. Večeře má dnes narozeninový nádech, protože jsme vypátrali, že teta Lidka má narozeniny. Sehnali jsme alespoň kremroli od paní kuchařky a dali do ní jednu svíčku. Složili básničku, zazpívali a teta je hluboce dojata. Slzičky si utírá do rukávu a nevěří, že jsme to utajili. Po večeři se přeci jen oblékáme a obouváme do lyží, kromě Nikči. Ale bereme Fildu a Jirku, kteří se moc těší. Cesta dolů je velké dobrodružství, neboť nám svítí pouze hvězdy. Na Javoru mezitím upravili sjezdovku a vítá nás v celé nádheře. Máme obrovský prostor pro lyžování a tak si to všichni užíváme. Filda dokonce kopíruje malý snowpark. Kluci září jako hvězdy na nebi. Je to jejich první večerní lyžovačka. Zpáteční cesta je přímo dobrodružství. Kousek cesty mezi lesy a úchvatný sjezd širokou sjezdovkou směrem pod naši boudu. Ještě zdolat lávku a pár metrů šlapeme pěšinkou vzhůru. Jsme unaveni, ale příjemně. Doma šupky do sprchy a hupky do pelíšků. Ještě jeden fórek…beru za oknem hroudu sněhu, dávám na talířek, zapichuji svíčku, zapaluji a volám na tetu. „Ještě jednou…vše nej nej nej…Liduško!“……dobrou noc…
|
