2. den
První budíček o půl druhé ráno…:“Uááááá, mamííí, mamíííí….uáááááá“…Startuji z postele a přímo naproti našemu pokoji stojí chlapeček, mimo jiné kamarád naší Lilinky, jménem Kiliánek a křičí oktávu výš než zlatý slavík. Probuzení ze snu není úplně košér…a tak se opět vrháme do snění. Skutečné ráno se nám ukázalo východem slunka nad vrcholky hor a je tu opravdu úžasné. Ještě fotečka, sprška a hurá na snídani. Poté se vypravujeme s tetou Mirkou do údolí, abychom koupily permanentky. Domlouváme školní slevu, ale přesto se cena kapánek navýšila. U chaty ještě trošku škádlíme velochy s tím, že o jízdenky na vlek se musí střídat, ale nakonec všichni jásají. Rozdělujeme děti do družstev a každá teta si bere jednu skupinku dětí. Začínám okruh s velkými a dalo by se říci, že zdatnými. Zbytek dopoledne postupně projíždíme všechny dostupné sjezdovky. Ještě cvičná dráha s průjezdem tunelu a těšíme se na oběd. Ostatní už jsou také na chatě. Oběd je vskutku velmi vydařený a s plnými bříšky velíme k polednímu klidu. Odpoledne vyráží první velcí tentokrát s Liduškou a já s tetou Simonkou bereme ostatní lyžaře na svah. Lilinka ještě chrupká a Lukášek s antibiotiky také odpočívá. S tetou Mirkou dorazí posléze. Na svahu je to super. Darja s Makšou jezdí v tandemu a Jirka, Kubík, Michala a Filda jezdí samostatně pod dozorem. Také teta Simonka si nasazuje lyže. Nechce za nic pustit hůlky…“Je to moje jistota!“ Povídá a nepustí. Jízda ve stylu švihák lázeňský neubírá Simonce nic na originalitě. „To půjde!!!“……Stojím u vjezdu na vlek s foťákem a sleduji umění našich letošních lyžařů. Jeto fajn pocit. Objevují se u nás po chvilce také naše „jedničky“ a zkoušejí skokánky na prknech…Jen Nikča se nechce pouštět do žádných velkých akcí…Má prý trochu bolavou ruku a je tak nějak unavena. Opět se s tetou Liduškou vzdalují. Koukám, že se vlek najednou zastavil. Pán od obsluhy podivně gestikuluje a já zaostřuji. „Nó jó….Jirka a Kubík.“ …Vyjeli ze stopy a čeká se, až se zařadí. Trošku jim musím vyčinit. Poslouchat se musí! V dálce se konečně objevují siluety tety Mirky a Lukáška s Lilinkou. Nejmenší, ale bohatě natěšena. Obouváme ji do lyží a beru si ji na vlek. Je velmi disciplinovaná a tak si okamžitě dává ručičky na kolínka. Druhou jízdu už dokonce sama stojí a přidržuje se jednou rukou. „Ještě, teto, ještě jednou!“ Za chvilku končí vleky. Musíme si pospíšit. Pouštím i kluky na vlnitou dráhu a ti celí nadšení sviští. Já s Lilinkou to také projíždíme. Najednou nás předjíždí Filda, ale lyže se mu sekla a padá. Nějaké slzičky jsou, ale nevím, co ho vlastně bolí. „Teto, já mám všude za kombinézou sníh. To studíííí!!“…Tak pokud to není nic horšího?! Tety sbírají veškeré věci a já si sjíždím s Lilčou po cestě nad boudu i s ostatními. Do toho mi zvoní telefon. Teta Liduška se shání po Nikole. A já jí zrovna vidím sedět před chatou. Pohoda, klídek, tabáček. Hlavně se nerozčílit zbytečně. Však má teprve 19 roků. Nikča nám pak všem postupně vypráví příběh….rozmanitý…. Nakonec si velcí jdou odpočinout na pokoj a my tety s ostatními malými nezmárky řádíme před chalupou. Dokonce se kromě bobků účastníme postupného zvelebování a zdokonalování průjezdného iglú. Míša si poručil lopatu a pomáhá zdatně hloubit symetrickou kluzavko-pěšinku. Děti se postupně střídají v jízdě nasoukáni do pytle. Hrozně moc si to všichni užíváme. Už nám začíná být chladno a voní večeře. Máme hlad a tak se přesouváme do jídelny. Pan kuchař se zase vytáhl. Kuře na paprice. Těšíme se na večerní program našich nejstarších. Pěkně si to na nás připravili. Vrcholem byla soutěž osobností. Každý máme na čele nalepený lísteček se jménem pohádkové postavy a my tety máme speciální jména. Nejlépe je na tom teta Mirka. Co ta těm dětem udělala? Dnešní večer patří rozhodně Mirce. Je za zdrogovaného Mexičana a otázky se úží. Nakonec je uhodnuto. Teta bere za odměnu kytaru a společně dáváme ještě pár zvučných melodií. Jsme unaveni, den byl náročný. Vymydlit a šupky do pelíškůůůůů. Dobrou noc.
|
