Tesák – lopatění 9.1. – 11.1.2015
http://lazaci.rajce.idnes.cz/Tesak_-_lopateni_9.1.-11.1.2015/
Něco málo sněhu na dalekých vrcholcích a předpověď velmi teplého počasí v tento lednový čas, dává tušit, že letošní lopatění bude náročné. Auto nabalené k prasknutí veškerým nutným vybavením a děti, které se vešly. Teta Simča jede autobusem se zbývajícími dětmi. Sraz na Tesáku. Ještě za světla vykládáme tašky s oblečením a jdeme se s dětmi ubytovat. Vítají nás tety z Vizovic a přidělují pokoj klukům a pokoj holkám. My tety se uhnízďujeme i s naším dívčím pokolením na devítce a kluci se strejdou Standou, který letos posiluje tetu Svatavu, zabydlují osmičku. Malé holčičky se ihned seznamují s ostatními dětmi z jiných domovů a naše nejstarší Hanka se ptá, zda dojede Nový Jičín. Peťa to lomí na postel a kontroluje stav mobilu. Konečně jsme kompletní i teta Simonka už dorazila. Ještě před večeří vyrážíme obhlídnout terén a sjezdovku. Jdu s Hankou, Peťou, Kubíkem, Lukym, Darjou, Michalem a Markétkou. Sníh zatím drží a vypadá to na slušný stavební materiál. Takže toho využíváme a stavíme prvního sněhuláka. Ještě fotečku a zpátky na chatu. Děti se druží a my dospěláci také. Potřebujeme probrat důležité organizační věci a také si sdělit vše co se událo v poslední „pětiletce“…Po výborné večeři na všechny padá dočasná únava. Není čas na hrdinství: “Všichni do jídelny…přednáška Horské služby!!!“ volá teta Svatava a děti div nevylomí dveře z pantů. Lilinka patrně svojí vizáží oslnila náčelníka HS a tak si ji berou jako své „rukojmí“…Nejdříve pláče, ale pak s sebou nechá dělat zázraky v podobě názorných ukázek. Po skončení je připraveno velké překvapení pro všechny letošní účastníky lopatění. Přichází kouzelník a daří se mu zaujmout natolik, že i někteří dospělí žasnou. Výběr ochotníků je také náročný. Zájem je obrovský. Když se však pán ke konci svého představení vytasí se dvěma živými ptáky…..Údiv nebere konce. Každý v davu si je chce pohladit, jen teta Liduška z Vizovic se děsem krčí….fóbie ji pohlcuje. Ještě několik kreativních výtvorů z balónků a děti se radují, jak to ten šikovný pán umí…Malochům už se klíží očička. Zkoušíme s holkama sprchu. Čekáme, čekáme a nakonec teče i ta teplá…avšak o šetření vodou nemůže být ani řeč. Šupky hupky do hajan. Odpadají i velcí. Dospěláci máme poradu v jídelně. Ta se trošku protahuje. Asi o půlnoci vytahují Vizováci zlatý hřeb večera….“Bazar“….a rozdávají se masky zvířat. Každý z účastníků si nachází svůj retro top model. Zpívá se, hrají se hry. Prima parta lidí zapálených pro stejnou věc…Poslání!.....A už šupky do hajan.
Ráno vstáváme brzy. Já i s Hankou máme nápad. Nasazujeme si masky. Haňa buldoka a já zajíce. Nic neříkáme a procházíme jen tak po chodbě. První rybička je na udičce. Lukášek jde na toaletu a když nás spatří začne kulit svoje oči:….“Jéééé…Ha,Ha,Hakooooo….“….Pomalu couvá a rychle zaklapne dveře. Další návštěvu směrujeme do klučičího pokojíku. : „Budíček!“…Děcka se smějí, jen Jirka ještě chrupe na své horní palandě. Snažíme se jej probudit mírným lomcováním. Nic. Ještě dvakrát, než se probere, ale když otevře oči, jeho tělo v tu ránu poskočí o půl metru. A to jsme ani nic neřekly. Nakonec se všemu všichni zasmějeme. U snídaně vládne dobrá nálada. Jen za oknem to nevypadá přívětivě. Příroda si s námi opět pohrála. Pršelo skoro celou noc a stále neustává. Navíc se hodně oteplilo. Teta Svatava instruuje o změně dnešního programu dne. Na sjezdovku se nedá dopoledne vyrazit, takže si zasoutěžíme na chatě. Je připraveno hned několik atrakcí. Taneční podložka, karaoke, ping-pong, stolní fotbal i hokej, výtvarná dílnička a také sportovní zápolení na TV. Stanoviště jsou rozmístěny po celé chatě. Děti zkoušejí všechny a zápolí ze všech sil. Na taneční podložku se však nikomu moc nechce. Stydí se. Ale když vidí nás dospěláky trhat rekordy ve své kategorii, jdou do toho. Celé dopoledne máme o zábavu postaráno a pomalu nám vyhládlo. Oběd je opět vynikající. Olizujeme se až za ušima. Po obědě se navlékáme do lyžařské výzbroje a bobkaři si rozdělují lopaty, sáně i boby. Vyrážíme za sněhovými radovánkami. Déšť se ustálil, sníh potál, ale pořád je ho ještě dost. Na svahu nás vítá včerejší sněhulák…ale už jen se dvěma koulemi. O jednu přišel díky oteplení….Teta Simča vypouští své družstvo a sama si sedá s Lilinkou na sáňky. A už sviští z kopečka. Lyžaři řezají oblouky až ke spodnímu vleku. Poma je však dlouho nemytá a ti, kteří mají světlé oblečení…si odváží obří kakaový koláč na svém pozadí….Snad to Persil vypere!...Vizovice ruší sněhové zápolení, vzhledem ke zhoršeným podmínkám. Tak se ten letošní desátý ročník zapíše do dějin trošku jinak. Hlavně, že si to děti užívají. Vlastně i my dospěláci…:“Jako malé děti!“….Když už máme krásnou červenou barvu a dostatečně promáčené oblečení, odcházíme na chatu. Věci rozvěšujeme, kde se dá a pomalu jdeme na večeři. Po skončení nás čeká vyhodnocení dnešního zápolení. Naše děti si povětšinou odnášejí medaile a diplomy za vítězství v různých disciplínách. Každý si jako bonus může vybrat plyšáka z obrovské hromady, která čítá určitě několik stovek této oblíbené hračky. Nejvíc si to užívá malá Lili, která postupně přemísťuje plyšáky ze stolu na židli. Má vypracovaný úžasný systém, aby nebudila pozornost. S tetou se snažíme počet „plyšounů“ zredukovat na minimum. Ale i přesto má Lili plnou postel. Začíná diskotéka. První tóny a na parket se vrhá opět nejmenší osazenstvo. A v páru!! Přidávají se další. Markétka dělá stoje na rukách, Lukáš na hlavě a Michal breakuje. Z reprobenen zní známé „vypalovačky“ a tak ani tety nezůstávají v klidu. Dovádíme a k tomu nám ještě přinášejí zmrzlinový pohár. V nejlepším přestat a tak ženeme děti do sprchy a do pelíšků. Mocse jim nechce, takže se to neobejde bez komentářů a toho „bílého“ pohledu….Ale užili jsme si to. Dospěláci a náctiletí ještě pokračují. Starší už jen u stolu. Strejda z Nového Jičína vytahuje Double. Hra, kterou někteří hrajeme prvně. Hra na postřeh. Sranda musí být a tak se smějeme. Průběžně chodíme kontrolovat děti na pokoje. Všichni odpadli postupně a spí. Nám dospělákům ještě nedává spát karaoke….a tak se melodie linou ještě dlouho po půlnoci. A ani studená sprcha nám náladu nekazí. O to lépe se nám usíná.
Ráno nás vytahuje z pelíšků vůně linoucí se z kuchyně. Hygiena, kuk ven z okna a mňamka. Domlouváme si lyžovačku, přičemž se s námi loučí Vizovičtí, kteří po snídani odjíždí na lyžařský výcvik do Harrachova. Venku už je sníh jen sem tam a tak to bereme zkratkou lesem. Už cestou nám podkluzují na zbylých ledových plotnách boty. Sjezdovka je z poloviny travnatá a na druhé se rozložili instruktoři s lyžařskou školičkou. Jede jen jeden vlek a bobkaři, kteří zkouší povrch nabírají na zledovatělém povrchu nebezpečnou rychlost. I teta Simča, volí raději překlopnou techniku i za cenu bahnitého oblečení. Vzdáváme to. Volíme schůdnější variantu a jedeme lyžovat o kousek dál na Troják. Ostatní jdou na procházku. Sraz u oběda. Na Trojáku je to lepší. Sjezdovka pod sněhem. Bereme si čipovku na dvě hodiny. Postupně se prostor zaplňuje a dole se tvoří fronta jak na banány. I tak si jízdu vychutnáváme. Jirka je rád, že si konečně trochu zalyžuje. Hanka mění na chvíli lyže za prkno a těší se, až zase brzy vyrazíme na zasněžené vrcholky. Tak snad se zima brzy ukáže v plné síle. Na oběd máme poctivý řízek. Lilinka má ještě polední klid a my ostatní musíme začít balit. Uteklo to! Loučíme se, většina odjíždí před námi. Ještě kontrola pokojů, poslední věci do auta a teta Simča vyráží na autobus. Máváme a také se odlepujeme od chaty. Rádio už je vyladěné a tak nám cesta příjemně ubíhá. Zase máme na co vzpomínat…..Pááá…třeba zase někdy někde…..
Očima tety Marti…
|
