Deštivá sobota je příslibem super výletu, což ovšem nesdílí náš Peťa, který by raději zůstal doma v pelíšku. A navíc mu nefunguje mobil, což je známkou blížícího se konce světa:O…Ale maloši jsou všichni v pozoru a natěšení. Teta se strejdou poletují od skříní s oblečením ke gumákům a od deštníků do kuchyně. Ještě něco na zub. Velcí jedou se strejdou trolejbusem a tak vyrážejí dříve. Naše nejmenší Lili chodí s batůžkem a obutá v papučkách stojí u dveří. „Jedeme??“ Darja se předvádí v kolekci módní molo…na sobě silonky a elasťáky. Takže zase převléci a můžeme odjet. Peťa zavírá bránu a teta Marťa má ještě zcela zbytečný dotaz na Michala: „ Máš kartičku?“ „Mám.“ Odpovídá klidně Michal a v zápětí dodává: „ Mám si vzít kartičku?“ Teta se chytá za hlavu, podává klíče a všichni čekáme. Konečně se auto odlepuje od patníku a z veselou písničkou odjíždíme. Ostatní, co jeli autobusem, jsou už nedočkaví u brány zoologické. První zvířecí atrakcí jsou tapíři a trefujeme se akorát do krmení. Děti poslouchají a sledují apetit po jablkách. Vedle na nás vykukuje mravenečník pochutnávající si na kaši. Míříme k Yukatánu do vlhkého ráje. Strejdovi a tetě Luli se okamžitě zamlžují brýle, stejně tak i Kubíkovi a Lukymu. No a problém je i s focením, protože teta nestíhá utírat čočku. Vyleštit, vyfotit, vyleštit, vyfotit…Ptáci klobáci, želvy, lenochodi, piraně, vydry a jiní zástupci divočiny. Děti neví kam dřív koukat. Jirka celý potěšený oznamuje všem okolo: „ Tady je krásný sklípek!!“ „Kde??“ tetám se rozšiřují zorničky. Marně. Poplach byl zbytečný. Byl to pouze sklípkan….O chvilku později se ozývá pláč a Lili si drží prstíček. Pták chodící po pěšince mezi návštěvníky nesdílel evidentně Lilinčino nadšení pro domácího mazlíčka. Slzičky usychají a opět září úsměv, který směřuje k lenochodovi ve větvoví. Všichni si prohlížíme pohyby tohoto nenápadného zvířátka a vytahujeme foťáky. Z davu se ozve: „ Táto honem, než nám uteče!“ Hlášku vyprovokuje dav lidiček k smíchu a všeobecnému pobavení. Ven vylézáme celí zvlhlí a tak zapínáme bundy ke krku. Začíná drobně pršet. Nevadí, míříme na novou atrakci ZOO a tou jsou rejnoci. Trávíme dlouhou domu u bazénu a obdivujeme celý komplex. Děti se máchají ve vodě, aby si mohly pohladit každý alespoň jednou hladké tělo této létající ryby. Strejda kupuje krmení a tak dle návodu vkládáme rybí sousto mezi dva prsty, noříme je pod vodu a čekáme, zda po vynoření budeme mít prstů stále 5 na jedné ruce….Je to velmi zvláštní pocit, ale moc si to užíváme. Ždímáme rukávy všech našich ratolestí a vyhladovělí míříme k restauraci na oběd. Mňam. Každý si objednává na co má chuť. Mezitím se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Obdivujeme žirafy, nosorožce, slony, Surikaty, Dželady a etiopskou část zahrady. Trousíme se postupně, každý obdivuje nějaké to svoje oblíbené zvířátko. Zdáli se ozývá rytmické bubnování. Ve staré chýši ztvárňující život domorodců stojí náš Michal a bubnuje o sto šest. No musíme uznat, že vystoupení působí velmi profesionálně. A Míša si to vážně užívá. Přidávají se i ostatní, ale Míša má navrch. Dole nás překvapují nové dvě lvice. Jsou ještě hodně hravé a snaží se ulovit kachnu plující na vodě. Dál než po kotníky se však neodvažují. Hopala, hopala, ale kachna najednou vzlétne a odletí na opačnou stranu plotu. Tak nic, holky budou bez svačinky….Opět se nám rozpršelo, ale máme deštníky a pláštěnky. Konečně je využijeme na plno…Cestou procházíme okolo rýžoviště zlata a parádních dřevěných průlezek. Markétka a Darja si to rozhodně nenechají ujít. Ostatní spatřili jízdu na ponících a tak se spěchají postavit do řady. Strejda je dnes vrchní, který platí. Lili si to užívá a sedí zkušeně v sedle. Všechny děti se vozí na ponících jen Peťa nechce. Ani tetu Magdu jsme nepřemluvili, prý by dělala nohama brázdu na cestě…Další atrakcí je na dlouhou dobu lanové centrum. Je to však pouze do 12-ti let. Velcí se šli procházet po zahradě sami a vrací se až na občerstvovací siestu. Nikča s Aničkou si objednávají pizzu. Tety a strejda kafujou, Peťa jede v plněném bramboráku. Hanka se nakonec rozhodla pro jinou mňamku. Všichni si pochvalujeme, děti si užívají po lanovém centru skluzavek, průlezek a vytřeštěně stojí u jezírka, kde na pařezu cedule sděluje přítomnost krokodýla a zákaz koupání. Tuto informaci jim náležitě dramaticky zdůrazňujeme a tím si zajišťujeme jejich dostatečný odstup od břehu. Peťa už je div živý, když vidí Darjinu původně bílou mikinu celou zablácenou (a to chtěla jít v silonkách), a komentuje to slovy: „ Svým dětem nikdy nebudu dávat bílé oblečení!“ Ale vzápětí dodává: „ Já vlastně žádné děti nechci po dnešním výletu!“…Konečně vylezlo sluníčko a nádherně hřeje. Čekáme na vláček. Přijíždí zebrovaný a tak se necháváme vyvézt nahoru zpět k Yukatanu. Ještě se nám nechce domů a tak se domlouváme na repete rejnočí zátoky. Hurááá. Teta Marťa vzpomíná na prehistorickou stezku a tak naší zoologickou pouť zakončujeme u vykopávek. Děti jsou jako kule písku, ale spokojené. Vlastně všichni jsme plni dojmů a před odchodem si ještě dáváme párkové občerstvení. Při západu slunka opouštíme areál a poslední společná fotka je vlastně památeční. Pošleme ji sponzorovi, který nám celý tento výlet umožnil. A ještě dlouho na to budeme vzpomínat. Tak zase příště.
Děti, tety a strejda
|
