Ránko, ještě než jsme vylezli z pelíšků, burácel za oknem vítr a ohýbal stromy. Nevypadalo to moc příznivě a tak jsme strčily s tetami hlavy zpátky pod peřinu. A skoro jsme zaspaly…ještě sbalit děti z pokojů a vše odstěhovat na jediný pokoj našeho milého strejdy Standy. Venku vykukuje sluníčko a svět je zase o něco veselejší. A už na nás čeká výborná snídaně…dnes navíc se sladkým bonusem v podobě palačinek…posilněni vyrážíme na poslední lyžařské dopoledne…malí bobují, sáňkují a díky malému oteplení si můžou děti také stavět sněhuláka…Markétce se to daří!....Teta Mirka, Strejda Standa, teta Marťa a Jiřík vyrážejí na Modrou a teta Magda a Štefánek, kterého dnes bolí hlava a nelyžuje, se věnují bobařům. Sluníčko dělá divy a sníh se nám lepí na lyže. Vítr se opírá o svah, přičemž nás skoro vrací na kopec…velká paráda odrážet se hůlkami dolů po sjezdovce…jediný Jiřík sviští jako o závod…asi mazal špekem….Fronta na lanovku je delší než jiné dny a teta Marťa ještě zdržuje…permanentka jí nechce poslouchat ani na potřetí a tak musí zasáhnout vlekař…zkušeným okem tetě poradí, aby si šla kartičku vyměnit do pokladny, ale v tom se objevuje strejda Standa a dává tetě náhradní…proběhla výměna a jedeme….cestou na lanovce všichni žasneme nad čistým výhledem…další jízda je ještě pomalejší vzhledem k rozbředlému povrchu a vypadá to, že se teta, Verča i Alda k povrchu sjezdovky přilepí a zůstanou na místě…a jaké překvapení čeká opět u vstupu na lanovku???...Teta Marťa (blondýna)…zastavuje zástup nedočkavých lyžařů a zasekává se u vstupu…Pan vlekař se blíží a komentuje to slovy: „ Nemáte náhodou v kapse mobil?“…?????? aha…teta procitá ze snu a pán dodává:“ Vás já si pohlídám!“….Po pěti dnech je to vskutku úctyhodný výkon….Mirečka střídá tetu Magdu a posílá jí do chaty se zahřát (Štefánek už šel dříve)…malé děti si hrají s novým kamarádem vedle sjezdovky a jejich líčka, jsou jak rajská jablíčka…všem nám je krásně, ale svým způsobem i smutno… parta dětí a kolegů byla skvělá a tak se nám nikomu moc nechce….Poslední fotečky a jedeme na oběd…dnes je i jídlo slavnostní, hranolky a přírodní kuřecí řízek jsou pořádnou odměnou…všichni na pokoji jen odfukují, jak jsou přejedení…čekáme na strejdu až vydá rozkazy k odjezdu…povídáme si s dětmi a smějeme se…ještě se loučíme s panem domácím, skládáme věci a děti do aut a vyrážíme…zamáčkneme slzu, auta se dávají do pohybu a už v příštích několika minutách nám mizí Kohútka z dohledu….ahóóój…..cesta je suchá a bez problémů se dostáváme do údolí, kde po sněhu není ani stopy….dodržujeme tandemový přesun a cestou se Hanička pokouší naladit hudbu v rádiu….jde to špatně, ale Hanka to nevzdává a stále ladí a stále ladí….ve Vizovicích se zadaří a osazenstvo auta juchá…ještě dotankovat a už se blížíme k našemu krásnému domečku….a máme radost…jsme sice zpátky ve městě, ale ve dveřích nás vítají teta Janinka s tetou říďou….určitě jim také chyběl dětský povyk....tak nás tady máte, tety naše zlaté!!!
|
